Reed/Moon House

Když se mi něco stane, tak se vyléčím. Jedna z vlastností vlkodlaků... *Na chvíli se odmlčela a zavřela oči. Snažila se potlačit touhu všechno rozsápat a zabít Isaaca.* Ustup. *Zavrčela* Běž dál ode mě.

Fajn umíš se léčit..Super (Kývl a když na něho začala vrčet raději ustoupil. Ustupoval než narazil na zeď,kde sjel až k zemi. Sedl si na zem a díval se na ní) Jak dlouho to trvá? To co se ti teď děje (Trošku objasnil jeho otázku a doufá že dostatečně)

*Nebyla si jistá, jak přesně tu otázku myslí. Mohl to myslet tak, jak dlouho je vlkodlakem, nebo jak dlouho bude trvat tahle proměna. Nakonec si to vyložila jedním způsobem.* Dnešní noc budu hodně podrážděná... *Zavrčela. Už ani nedokázala mluvit normálně, aniž by přitom nevrčela.*

(Díval se na ní,ale ne způsobem jako by byla nějaká bestie. Spíš jí obdivoval, že to vůbec dokáže strpět) Fajn jednu noc? To vydržím (Usmál se na ní a myslel to vážně nikam nejde.)

Vydržíš i že se tě budu snažit zabít? *Zavrčela na něj. Už se přestávala kontrolovat. Opřela se o zeď a zavřela oči. Zhluboka dýchala a snažila se zachovat si aspoň ještě chvíli zdravý rozum. Po pár minutích znovu otevřela modré oči a podívala se přímo na Isaaca. Dívala se na ním tím způsobem, jako kdyby byl oběť.*Budu tě chtít rozsápat, roztrhat, vyrvat ti srdce z těla... *Natáhla se k němu, ale řetězy se jenom napnuly a zastavily jí. Zařvala a zalomcovala s nimi ve snaze se z nich dostat.*

(Velmi pozorně naslouchal jejím výhružkám,ani se nevyděsil) Nemůže to být horší než žít se svým otcem.. A nikam nepůjdu jasný?! (Zvedl hlas,aby to brala jako jasnou věc. Zadíval se jí do těch žlutých očí) Jsou krásný (Potichu podotkl a pak se trošku lekl,ale snažil se to nedát najevo) Klid,klid..mysli na něco hezkýho třeba to pomůže (snaží se dávat užytečné rady. Ale neví zda to bude fungovat)

Myslím na něco pěkného... na to jak mi budou v rukách praskat tvoje kosti, jak budu trhat tvoje maso a na tvojí krev na mých rukách. *Vrčela a natahovala k němu ruce. Viděla ho jako svoje jídlo, svoji oběť, kterou chce zabít. Řetězy se napínaly a trubka, za kterou byly zavěšené, zavrzala. Sotva držela.*

(Díval se na ní a ten její pohled byl jako kdyby v něm neviděla člověka,ale spíš potravu) No máš hezký představy,to musím uznat (S nervózním smíchem dodal,ještě trošku víc nervózně se cítil,když trubka zavrzala. Ale nechtěl odtamtud vypadnout,raději se jíj na něco zeptá) Hele a jenom tak.. můžeš se proměnit ve vlka? (Tázavě na ní koukl a čekal na odpověď)

Super,opravdu super (Nejistě kývl a se i usmál.Koukal se na ní,opravdu nebyla sama sebou. Tohle by nikdy neřekla,taková není.Teda on vlastně už neví jaká je..) Snažíš se mě vyděsit? Něco ti řeknu trošku se ti to daší,ale já tu zůstanu,jasný? (Klidně pověděl a koukl jí do očí)

*Neodpovídala mu, stejně s ní teď nebyla kloudná řeč. Momentálně měla blíž ke zvířeti než k člověku a měla svoji touhu zabíjet. Vrčela, škrábala na zemi, lomcovala řetězy, napínala je, zatěžovala je, až trubka vrzala a po chvíli trubka i trochu povolila, ale zatím stále držela, ale jen tak tak.*

Oukej..to nevypadá dobře. (Pověděl si potichu pro sebe. Je asi načase vypadnout,ale to nepřipadá v úvahu. Musí vymyslet co dělat,protože jí nenechá samotnou i když by ho to stálo život) Takže,tvoji bratři? Jsou stejní jako ty? (Zamyšleně na ní koukne)

Ne. *Zavrčela a znovu se po něm natáhla. Trubka znovu zavrzala.* Jsou mrtvý... *Zavrčela znovu a stejně tak i znovu zavrzala trubka, která opravdu držela jen tak tak.* A ty budeš taky...

Zemřeli? A co se jim stalo ? Kdo je zabil? (Pokládal jí otázky a snažil se oddálit to její vybuchnutí. Musí přece na něco přijít. Rád by jí třeba dal pusu,ale neví jestli mu neukosne jazyk)

*Neodpověděla mu, místo toho vrčela ještě víc. Tohle téma ji ještě víc rozčilovalo a hlavně ta myšlenka na tu, která to způsobila. To ji zároveň i dávalo větší sílu a podařilo se jí dostat o několik centimetrů blíž k němu. Zároveň znovu povolila trubka, ze které vytékala nyní voda na zem, a zbývalo jenom několik vteřin, než se ji podaří uvolnit se z řetězů.*

Oukej,tak to bylo špatný téma..Tak co třeba (Nad tím se opravdu musel zapřemýšlet,ale pak něco ze sebe vydal) Tak fajn,pamatuješ si jak jsme byli v rezervaci ? A nebo jak jsme se spolu líbali? Líbilo se ti to nebo ne? Nechceš to zoopakovat? ('Velmi moc se snažil na něco normální přijít,jelikož každou chvílí na něho vyletí a taky, že jo. Začala ještě víc vrčet a on se začal bát,rychle vstal a vyšel z místnosti a zavřel dveře,za kterýmy se usadil)

*Pár vteřin potom, co se vydal nahoru po schodech, se ji podařilo dostat z řetězů, které za sebou sice stále pořád táhla, ale už aspon nebyla připoutaná k trubce. Málem se stihla dostat i ven, ale dveře stihl těsně před ní zavřít. Snažila se je pak vyrazit, všemožně narážela do dveří a nebyla tu jistota, že ty dveře jsou silné a odolné proti jejím narázům.*

Laylo,je mi to líto (Poví velmi sklamaně,opravdu to nechápe. Možná kdyby byl v její kůži to snad pochopí. Ale takhle tomu nerozumí,netuší zda má čekat a nebo jít.Raději jí nebude dráždit a půjde,alepřed tím někde najde papír a napíše tam :Uvidíme se zítra,dávej na sebe bacha,záleží mi na tobě. Sešel zpátky dolů a papír položil před dveře. ) Měj se (Papír poslal pod dveřmi a rychle odešel pryč)