Grayson House

Ale to som ja. Ty si nepríjemný,potom sa tu ospravedlňuješ a potom si tu na nechcenej návšteve. Naozaj nemáš čo doma robiť? Alebo choď von. Chápem,že pravdepodobne nemáš žiadnych kamarátov,to sa dalo pri tvojom správaní čakať. Ale tu nemusíš otravovať. Choď si zabehať,upratuj alebo radšej choď do práce. Niečo užitočné.*Prevráti očami po tom dlhom monológu a sadne si trochu ďalej od neho.*

(Bedlivě jí poslouchal a přikyvoval,občas se zatvářil trošku uraženě,ale hned ho to přešlo) Překrásná řeč. Jenže já nikam nepůjdu a možná máš pravdu, že se pokaždý chovám jinak..Jenže ty jsi na to taky expert. A navíc dneska se mi běhat a ni uklízet nechce. A do práce jdu snad až večer. A kamarády mám.. mám tebe (Koukl na ní a pak se zasmál) Já narozdíl od někoho kamarády mám..jenže v New Yorku.. (Poznamenal a pak se díval někam do blba a vzpomínal na to jak to tam miloval)

Panebože..*Povie si pre seba,tak aby to on nemohol počuť a pozrie sa dohora,ako keby pozerala do neba. Pritom trochu premýšľa,ako ho odtiaľto dostane.*Ja sa správam stále rovnako. Neviem aký máš problém.*Povýšenecky sa naňho usmeje a pokrúti hlavou.*Tak rob niečo iné. Zabav sa.*Rýchlo mu navrhne a keď povie,že ona je jeho kamarátka,iba sa naňho usmeje a prižmúri oči. To by sa naozaj musel stať iba zázrak.*Tak si kúp letenku a choď pekne tam odkiaľ si sa vrátil. A všetci budeme spokojný. Skvelý nápad,no nie?*Postaví sa z gauča,spľaskne ruky k sebe a usmeje sa.*Už môžeš ísť. Naozaj na teba nemám čas. Ak už teda nič nepotrebuješ..*Ukáže rukou smerom von z miestnosti. Vážne ju nezaujíma,či od nej ešte niečo chce,aj tak by to bola blbosť alebo znovu nejaké bezvýznamné ospravedlnenie. To už počúvať nebude,aj tak sú to len kecy.*

Jasný. Pořád stejná Emma. (Zakroutil hlavou a vstal a prošel se po místnosti) Já se bavím. Tady s tebou (Otočil se směrem k ní a usmál se. Prošel se až k nějakým obrazům,všechno bylo tak neosobní. Jako kdyby neměla tolik svých věcí) Já jsem spokojenej tady,tady se mi líbí. (Usmál se pro sebe a radostně pověděl,prošel se až k oknu ze kterého začal koukat) Nemáš na mě čas? A co prosimtě děláš? Sedíš celej den u televize a piješ .. kafe (Podíval se na šálek na stolku a pak se vrátil k oknu) No vlastně.. Teď když už jsem tady,jsem ti ještě něco chtěl říct.. O tom co se včera stalo.. (Opřel se o zeď vedle okna a koukl se na ní)

Ale ja nie. Mal by si pochopiť,že nemáme moc spoločných tém a tak.*Pokrčí spodnou perou a tiež sa usmeje. Moc toho na chatovanie asi nenájdu. Nečakané.*Tak si to tu ešte pár sekúnd poobzeraj a vypadni. Toto je posledný krát čo tu si.*Hovorí naňho stále veľmi milým hlasom a doširoka sa usmieva. Ako keby mu hovorí samé pekné veci.*Áno,napríklad. Našlo by sa milión iných vecí ktoré mám na práci. Ale tebe to môže byť vážne jedno.*Znovu prevráti očami. Už len to,že sa tu s ním toľko vybavuje zaberá moc času a je to dosť unavujúce. Radšej by si mohla ísť zabehať,vyraziť do mesta alebo proste len tak ležať v posteli. Určite by to bolo lepšie a zábavnejšie.*Zase? No tak teda hovor...*Neochotne povie,pričom sa posadí na operadlo gauča a sleduje ho. Čaká,čo nové jej zase povie.*

Myslím si, že by se jich našlo dost.. (Pozvedl ramena a díval se jí do očí milým pohledem) Naposled? Uvidíme,uvidíme (Pověděl ta slova tajemným nádechem,ale v jeho obličeji byl stále stejně radostný výraz. Od zdi pomalu přešel a znovu si to prohlížel,procházel za gaučem) Asi by se toho hodně našlo,ale nic není tak příjemný jako já.. (Namyšleně pověděl a vzal do ruky nějakou věcičku,prohlédl si jí a hned jí položil. Předklonil se a opřel se o opěradlo gauče. Hlavu měl hned vedle té Emminy) Ano zase. (Přikývl a dramaticky se odmlčel a koukl do televize,ve které viděl její obličej) Včera večer jsi mi řekla svoje tajemství.. (Skoro až romanticky zašeptal a vstal. Vyšel z pokoje a pomalu šel ke dveřím. Tu lež by mu nemohla prokouknout,jelikož je opravdu dobrý lhář)

Áno,určite naposledy.*Pokrúti hlavou a už ani nevie,čo mu má na všetko odpovedať. Nemá chuť,náladu sa s ním baviť. Už len chce aby odišiel.*Nič nie je tak príjemné ako ty? Nie si tak trošičku namyslený?*Naznačí tú "trošičku" prstami a zasmeje sa. Že sa aj pýta. Je dosť namyslený,ale to isté si aj on myslí o nej. Možno to tak občas znie. Keď mu rozpráva aká je sexy,najlepšia a podobne. Ale samozrejme,že to nemyslí všetko úplne vážne. Trochu sebou cukne,keď povie,že mu povedala svoje tajomstvo. Teraz nevie čo presne myslí a nie je si istá,čo mu povedala. Keď ho pobozkala,mohlo sa stať už naozaj hocičo.*Moje tajomstvo?!...*Trochu neisto povie,rýchlo sa postaví a ide za ním.*

Ne,to není namyšlenost,ale sebevědomí (Usmál se na ní a pomalu šel ke dveřím. Přemýšlel jak to teďkonc udělá dál. Bude muset typovat a snad se trefí) Ano tvoje tajemství (Zastavil se a otočil se na ní,jeho nádherný a milý pohled je najednou jiný. Je plný nových tajemství a hlavně lží,které ona nevidí. A jeho obličej už nezáří štěstím, ale spíš potěšením,potěšením z toho, že j brzo naštve)

*Stále naňho pozerá s kamennou tvárou,ale vážne to v nej vrie. Vyzerá,že je si tým dosť istý,takže mu to pravdepodobne naozaj povedala. Ak áno,tak nemá tušenia čo spraví. Nemôže to len tak vedieť a prechádzať sa tu s tou informáciou po ulici. Môže to byť nebezpečné. Rýchlo doňho strčí tak,aby bol pri stene a rukou si ho podrží pod krkom.*Čo všetko som ti povedala?*Mierne naňho pritlačí,ale stále tak,aby mohol aspoň rozprávať. Chce vedieť,čo mu všetko narozprávala a akú škodu narobila.*

(Sleduje její kamennou tvář a má chuť se smát,jenže to by zkazilo jeho přesvědčivost.Když do něho strčí a on narazí na stěnu,trošku ho to zarazí. A když ho chytne pod krkem tak se naštve a ruku z krku jí sundá. Sám jí položí ruku na bok a otočí ji ke zdi,na které byl před pár sekundama přilepenej on. Samozřejmě jí nedrží za krk,ale jednu ruku jí drží opřenou o zeď a druhou taky. Přiblíží se až k jejímu krku a poví jí) Skoro všechno.. (Odtáhne se od ní a pustí ji,trošku odstoupí a sleduje její reakci. Opravdu od ní nečekal takovýhle chování,takže musí mít opravdu pikantní tajemství)

*Ani sa s ním nestihne poriadne "porozprávať",kým ho má pod kontrolou a to už on dáva jej ruku preč. Mala ho zaškrtiť hneď a bol by pokoj. Trochu sebou mykne,keď si to vymenia a už sa od neho nemôže dostať ona. Keď pocíti jeho dych na svojom krku,zavrie oči a snaží sa o to,aby mu tu hneď jednu nevrazila. Bleskovo sa naňho otočí a prižmúri oči.*Nemal by si sa ma teraz skôr báť? Že ťa zabijem alebo niečo podobné?*Znovu doňho strčí,aby sa posunul trochu dozadu. Je dosť rozzúrená,ale aj bezmocná. Netuší čo robiť,ale ako najlepší nápad sa jej teraz zdá biť to.*

Možná bych měl co? Je to až moc velké tajemství pro jednoho člověka,jako jsem já.. (Snaží se jí hrát do noty a zatím mu to jde. Je opravdu přesvědčivý,hlavně podle toho jak je ona vyděšená, teda spíš vypadá naštvaně,ale určitě je i vyděšená) Tak co? Zabiješ mě? (Pomalu to ani nedořekl a ona už do něho strkala. Ani se moc nepohnul,trošku použil svojí ''tajnou'' sílu. Ale na to, že je to žena je opravdu silná. Musí ji pořádně vyprovokovat aby mu to všechno řekla,už prostě musí vědět co je její tajemství)

Spôsobuješ len problémy. Načo tu vlastne ešte si? Aby si sa mi posmieval,že som ti to všetko povedala? Že si ma konečne "prekukol"?*Naznačí úvodzovky a chytí sa za čelo. Už sa pravdepodobne nikdy v živote neopije. Toto nemohol nikto vedieť. Nikto! Preto nechcela ani žiadnych priateľov,aby to nikomu nemusela povedať. Ale nie. Ona tu vytrepe chlapovi,ktorého neznáša.*Nepleť sa mi do cesty. Nie teraz,keď som ešte len prišla a nič ešte nepodnikla. Nesnaž sa mi prekaziť plány.*Zavrtí hlavou,pričom mu ani neodpovie na jeho otázku,či ho zabije. Stále o tom premýšľa,takže mu nemôže dať presnú odpoveď.*

Já a způsobuju problémy? To kdyby jsi se neopila tak nic nevím. (Opravdu naštvaně pověděl jelikož ho to trošku uráží,ale ani se jí moc nediví. Vybalí na něco tohohle kalibru a pak ještě k tomu zjistí, že je to něco víc. Pořád sice neví co to úplně je,ale brzo to zjistí) Fajn. (Uhnul jí z cesty a opřel se o zeď,moc dobře ví, že to tak nemyslela. Usmál se na ní a opřel se o zeď) Takže to opravdu provedeš ? Ten celý plán co jsi mi řekla tak ty ho opravdu provedeš? (Přišel k ní blíž a opravdu přesvědčivě se jí díval do očí. Teď se mu to lhaní opravdu hodí, už tolikrát všem lhal a taky viděl miliony lidí lhát. Tak proto se to tak dobře naučil,pozná když někdo lže a taky dokáže lhát tak, že nikdo nepozná jeho lži)

O tomto sme sa už bavili. Mal si ma nechať v tom sprostom bare a nič by sa nestalo. Ty by si tu dnes vôbec nemal a nemuseli by sme viesť tento rozhovor!*Tiež naštvane povie,pričom k nemu pristúpi,ale následne sa začne trochu prechádzať po chodbe. Prevráti očami,keď ustúpi z cesty a pokrúti hlavou. Samozrejme,že to nemyslela tak. Znovu mu neodpovie nato čo hovorí,len sa naňho otočí a jednu mu vrazí. Ani nevie prečo. Možno aby ho umlčala,pre dobrý pocit alebo tak.*Áno a už sa do toho láskavo nestaraj! Teraz už vieš,že naozaj nemám problém niekoho odpratať z cesty.

Joo..Máš pravdu,promiň, že jsem tě to nenechal vykecat nějakýmu úchylovi ve spoceným tílku (Pozvedl ramena do obranné pozice a zasmál se ironicky. Sleduje jí jak okolo něho prochází a jediné co pak zahlídne je facka. To už tu jednou bylo,pomyslel si) Vážně? Facka? Znova? (Hlavu sklonil do leva koukl se na ní opovrženým pohledem. Musí jí vyprokovat aby to řekla,přesně a do písmene. Stále to moc nechápe,koho chce zabít? Koho se nebojí zabít? ) Fajn,nechám tě si uskutečnit svůj ''ďábelský'' plán. (Ve vzduchu naznačil uvozovky a usmál se. Sice mu to všechno míchá myšlenky,ale baví se u toho a užívá si to. Dostává se jí pod kůži,konečně,konečně zjistí co je zač a pro je taková) Jo..To vím,ale proč neodstraníš z cesty mě co? (Přišel k ní znovu blíž a sledoval její obličej)

On by bol na sto percent opitý a aspoň by si to nepamätal.*Žmurkne naňho a isto sa usmeje. Aj keď práve teraz sa nato vôbec necíti. Stále premýšľa,ako ho prinútiť zabudnúť nato a dostať ho von z tohto domu. Alebo ešte lepšie..Ako ho dostať preč z jej života.*Zaslúžiš si to a omnoho viac. Môžeš byť rád,že ťa len fackujem.*Dosť výhražne sa naňho pozrie a pritom pohodí rukou. Je schopná spraviť oveľa viac,ale zatiaľ to nebolo potrebné. No cíti,že to pri ňom raz príde.*Nemám nato dôvod. Neubližujem len tak hocikomu.*Pokrčí plecami,trochu sa usmeje a odhrnie si vlasy z čela. Zabíja len vlkolakov,takže v jeho prípade má pokoj. A on má veľké šťastie.*

Jo to možná jo.. (Přikývl a pomalu mu docházela slova,no hlavně nevěděl jak má dál reagovat. Začíná se v tom trochu motat a bojí se, že se prozradí) Já, že si to zasloužím? Co pak jsem ti někdy něco udělal? Krom toho, že se tě snažím chránit předtím aby jsi všem vykecal svoje obří tajemství? Kdyby nebylo mě mohl by už někde po městě běchat chlápek a řvát to všem do obličeje. Jenže ne! Vím to já a já to nikomu nemám zapotřebí říct. (Naštvaně se na ní podíval a přešel ke dveřím, o které se následně opřel) Jen jedna otázka než odejdu.. Můžeš začít pomalu jásat. (Dodal s ironickým úsměvem na tváři a pokračoval) Jak poznáš komu máš ublížit? Respektive koho se máš zbavit? (Položil svojí otázku a čekal na odpověď, tak trohcu i doufal, že to nepokazil. No trochu,pořádně v to doufal!)

Stále si tu. Už len to mi robíš. Snažíš sa zistiť,čo so mnou je a nechceš mi dať pokoj. Sleduješ ma,bozkávaš ma,následne sa mi ospravedlňuješ a potom si znovu nepríjemný! Vôbec ťa nechápem! Naozaj nemáš? O tom veľmi pochybujem. Keď budeš mať prvú príležitosť povedať to niekomu,už to aj bude vedieť.*Nepatrne si povzdychne,čo si Daniel ani nemôže všimnúť. Nadšene sa usmeje,keď sa už konečne chystá na odchod. To,že tu nie je vítaný mu došlo dosť skoro.*Čo? Si naozaj sprostý alebo to na mňa len hráš?*Nadvihne obočie a zavrtí hlavou. Ale keďže ho už chce mať preč z domu,tentokrát mu odpovie na otázku. Vlastne ani nevie,ako on vie o vlkolakov. Možno jej to včera povedal,ale samozrejme,ona si nato nespomína. Spýta sa ho inokedy.*Tesáky,pazúry,srsť všade naokolo. Nie je také ťažké spoznať vlkolaka. Preto aj moje prechádzky do lesa. Dúfala som,že tam niekto bude. A proste..viem ako hľadať. Nerobím to prvý krát.

Sleduju tě? Počkej,počkej už od začátku to chápeš špatně.. (Zakroutila hlavou a znovu se cítil jako kdyby někomu vysvětloval, že země je opravdu kulatá) A víš proč? Proč jsem takovej..To kvůli tobě! (Naštvaně řekne vcelku nahlas a na chvíli zavře oči a pak je zase otevře) Je docela smutný, že si o mě myslíš tohle.. Opravdu nepotřebuju aby tohle o tobě všichni věděli. Ani já sám za to nejsem rád a nechci aby to věděli ostatní.. (Jeho hlas se už zklidnil a on se otočil ke dveřím,sáhl po klice. V tu chvíli kdy to uslyšel se zasekl. Tesáky,drápy,srst všude,vlkodlak, ta se slova se mu opakují v hlavě dokola a dokola. Ale musí se okamžitě vzpamatovat a tak chytne kliku a otevře dveře dokořán. Cítí jak se mu do krve vane vztek a bojí se, že se jeho oči změní a tak se snaží zklidnit) Jo..Takže už to děláš dlouho. Proto chodíš sama v lese a z pistolí v kabelce. Proto jsi pořád taková zaobalená do sebe (Všechno si to přehrává v hlavě a konečně mu to dává smysl. Teď si, ale přeje aby tam nikdy nešel a aby jí nikdy nepotkal. Protože je to lovkyně,možná mu zabila sestru a nebo to možná byli její kamarádi,kdo ví? On si teď už není jist ničím a tak proto vyjde ze dveří trošku nejistě,ale stále se musí ovládat)

Áno? Tak teda ako to mám chápať?*Zvraští obočie a ruky si zastrčí do zadných vreciek nohavíc. Ona to práveže chápe až veľmi dobre. To on musí pochopiť,že naňho nebude milá a nemá záujem.*Kvôli mne?! Ja som ťa o nič také neprosila.*Odfrkne si a pritom stále nesúhlasne vrtí hlavou.*A to ti mám veriť? Keď to budú všetci vedieť,tebe to nijak neublíži. Problém budem mať len ja.*Usmeje sa naňho. Pravdepodobne by ju vlkolaci zabili,aby im už nič nehrozilo.*Nejá doba to už budu. A áno,je to jeden z mojich dôvodov. Konečne to vieš a môžeš sa do mňa prestať starať.*Doširoka sa usmeje a chytí sa dverí.*Tak sa maj.

Nemusíš mi vůbec věřit,ono na tom vůbec nezáleží (Sklesle dořekl a pak se na ní koukl. Jeho pohled už nebyl jako dřív,je jiný,zničený. Ta věc s tím, že loví vlkodlaky ho dostala do kolen) Jo,konečně jsem zjistil co jsi zač.. (Poznamenal potichu a sešel ze schodů. Podíval se k jejím dveřím a řekl) Je mi tě líto.. (Jeho krásné oči byli rázem smutnější. A jeho úsměv zmizel někam hodně daleko.)

*Trochu prekvapene naňho pozerá,keď sa jeho žiarivý úsmev niekam vytratí a on je zrazu úplne iný. Nechápe čo sa stalo. Možno mu konečne došlo aká je,čo robí a bude si od nej držať odstup.*Je ti ľúto mňa?*Nechápavo sa zatvári a poupraví si oblečenie. Teraz vôbec nechápe,čo tým myslí. To čo robí? To,že nemôže len tak nechať smrť svojej matky?*

(Sleduje její pohled a vypadá trošku nechápavě) Jo. (Kývl a otočil se k odchodu,ale po chvíli se zastavil a otočil zpátky k ní) Možná to nejsou nejklidnější tvorové,ale pořád jsou to zčásti lidi. A ty je vraždíš a je ti to jedno? (Očima ji probodával,ale moc dobře věděl, že ona se za to stydět nebude. Určitě je jí to natolik jedno, že by zabila kohokoliv a jeho určitě)

Nevieš o nich nejak moc? Ako vlastne vieš o vlkolakoch?*Prejde späť k nemu s mierne podozrievavým výrazom. Vyzerá to,že o nich vie dosť,teda aspoň tak rozpráva. Možno nejakého pozná alebo niekoho ochraňuje.*Naozaj mi to je jedno. Neviem,či som ti počas opilosti stihla vykecať aj toto,ale zabili mi mamu. Vážne mi je jedno čo sa s nimi stane teraz.*Rozhodí rukami do vzduchu a pokrčí plecami. Otočí sa a ide späť do domu,pričom sa porozhliadne po vonku.*