Centrum města

No možná to nepotřebuješ,ale trochu to tak vypadá (Jemně poznamenal a pokrčil rameny. Příjde mu to docela roztomilý jak se na ně tvářila) Pořád jsem jenom chlap. Každej má takový kecy.. (Ramena měl až skoro u hlavy a na tváři znovu jeho nechápavý výraz. Vezme si do ruky nějakej tácek co tam je a hraje si s ním) Co? Ne mě je to úplně jedno,ať se klidně usmívá (Podíval se směrem k tomu kde stál ten číšník a pak s falešným úsměvem na Emmu)

Ach,mysli si čo chceš.*Taktiež pokrčí plecami a znovu sa napije z pohára.*Tak to som v mojom živote stretávala zlých chlapovi. Pretože nikoho takého ako ty som ešte nestretla. Tak otravného.*Pousmeje sa a ďalej pokračuje v jedení.*Samozrejme. To teda vidím.*Uchechtne sa a rýchlo to do seba hádže. Pozrie sa po niekom,kto už by konečne mohol doniesť jedlo aj Danielovi. Aby mohol čo najskôr odísť.*

Tak to jsi teda potkávala. Ale no tak..Tak otravnej zase nejsem,mám i jiný přednosti.. (Ohrnul rty a smutně se zadíval. Po chvíli se,ale zase usmál na procházející číšnici.) No,opravdu. Je mi to opravdu jedno (Přikývl a podíval se vážně,aby jí v tom utvrdil. Chvilku sleduje partu kuchařů a číšníku co tam probíhaj a pak zahlédne muže,co mu nese jídlo. Položí před něho tašku s jídlem)

Nie,vôbec. Zato si ale dosť namyslený. Aké prednosti napríklad?*Žmurkne naňho,oprie sa a ruky si založí na hrudi. Jedenie pre teraz bude musieť počkať. Zavrtí hlavou,keď sa znovz obzrie za zadkom nejakej čašníčky. Presne toto si o ňom myslela,že je takýto. Usmeje sa doširoka na čašníka,ktorý k ním príde. Preto aby naštvala Daniela,ale je aj rada,že už pôjde.*No konečne. Maj sa pekne.*Posledný krát sa usmeje,zamieri pohľad do taniera a začne jesť.*

No například..Jsem neodolatelný,vcelku inteligentní, trochu to umím s dětma a skvěle líbám (Celou dobu se jen sladce usmíval a zamyšleně přikyvoval.Když se Emma usmála na číšníka,tak se snažil nevypadat naštvaně) Děkuju. (Ani se na něho neusmál a jen mu dal peníze a prohlédl si obsah tašky) Ty si taky užij den,samotná..Ale jestli chceš mám tu dost jídla pro oba.. (Provokativně se zasmál a vstal. Ještě, ale čekal co mu odpoví)

Wau,ty si naozaj fandíš.*Zakašle od toho ako jej zabehne a zasmeje sa.*Mám pocit,že nič z toho nie je pravda.*Zavrtí hlavou a taktiež sa naňho usmeje. Síce to bozkávanie..Nie,v tom tiež nemá pravdu. Sama si v duchu dá facku a začne ho sledovať.*Nemám problém byť bez spoločnosti.*Pokrčí plecami a usmeje sa.*Nie,už choď.*Mávne rukou k dverám a ešte ho sleduje,ako keby dúfala,že ho pohľadom vyhodí von z dverí.*

Jo,no už to tak bude (Zasmál se na ní a pak se znovu rozhlédl po místnosti) Ale no tak...Musíš uznat, že něco jo..Třeba to s tím líbáním (Mrkl na ní a provokativně se usmál. Teď když na ty jejich polibky vzpomíná,musí uznat, že i ona není nejhorší) Toho jsem si všiml (Pozvedl jedno obočí a pochybovačně se na ní koukl. Opravdu nevypadá na nejspolečenštějšího člověka) Tak teda fajn. Uvidíme se (Pokrčil ramena a usmál se. Podíval se ke dveřím a tašku vzal pevnějc do ruky.)

Hm..Nie,ani to. Vôbec nič z toho.*Po chvíli premýšľania odpovie a usmeje sa. Sama vie,že je to inak,ale jemu to určite nepovie. Aj keď má pocit,že on ju má aj tak skoro celú prekuknutú. Je až moc múdry,čo sa jej moc nehodí. A vie toho príliš veľa.*Samozrejme.*Usmeje sa a následne sa napije. Pustí sa do svojho jedla,aby sa už mohla pobrať domov.*

Dobrá tedy. (Pokrčil rameny a trochu se usmál. Uvnitř byl,ale opravdu rád,protože ví, že mu lže. Uvnitř kupodivu zářil radostí,ale na venek se tak nezdálo.) Ale víš..No to je jedno,už tě nebudu otravovat (Chystal se jí něco říct,ale hodí to za hlavu. Máchl rukou a pomalu šel ke dveřím,ještě se na ní otočil a usmál) Měj se (Mávl na ní a pomalým krokem a s občasným kouknutím na servírky vyšel ven. Postavil se majestátně na chodník a pak stejným krokem šel ke svému autu)

*Nadvihne obočie,keď jej chce niečo ešte povedať,ale nechá to tak. Zvraští obočie a keď sa vyberie preč,rýchlo vstane zo stoličky a hodí peniaze na stôl. Zoberie si veci a dosť veľkou rýchlosťou mieri za ním. Vyjde von z reštaurácie a vidí ho v diaľke,takže prejde až k jeho autu,kde sa zastaví.*Čo si mi to chcel povedať?*Zabuchne dvere predného sedadla,ktoré už stihol otvoriť a usmeje sa.*

(Pomalu přichází k autu,když zezadu slyší klapot podpatků. Pomalu mu dojde, že by to mohla být Emma a tak se neotáčí. Přejde ke svému autu,otevře dveře,které následně zlá osoba naproti němu zavře.) No víš..To už je jedno (Máchl rukou a znovu otevřel dveře a položil na sedadlo spolujezdce tašku,tudíž se musel trochu ohnout. Opřel se o auto a podíval se na Emmu,která vypadala jako vždy krásně a rozzuřeně)

Nie,nie je to jedno. Naozaj ma to zaujíma.*Stále sa naňho milo usmieva a sleduje všetko čo robí. Potom ako sa mierne zohne si prehliadne jeho ruky,chrbát a hlavne zadok. Nemôže povedať,že je to zlé.*Takže?*Prižmúri oči,založí si ruky na prsiach a sleduje ho.*

Vážně? (Tvářil se jakoby ho to opravdu překvapilo) Teď se zajímáš? A když jsem ti opravdu něco chtěl říct,vůbec tě to nezajímalo (Prohodil potichu a podíval se do země. Nadechl se a už s úsměvem na tváři se na ní podíval) Ehmm no.. (Rychle přemýšlí nad tím co jí říct,vlastně jí ani nic říct nechtěl,spíš jen naštvat. Naštvat jí je opravdu lehký) no. Prostě jsem ti chtěl říct, že taky nelíbáš nejlíp (Řekl první co ho napadlo,protože při pohledu na její rty myslel jen na ten jejich úžasný polibek)

Vážne. Vždy som sa zaujímala. Zaujíma ma všetko čo hovoríš.*Zavrtí jemne hlavou a pousmeje sa. Nie je to vôbec pravda,ale teraz chce byť naňho milá. Aspoň toto jej hádam neprekukne,tvári sa presvedčivo. Nedočkavo naňho pozerá a potom si mierne povzdychne.*Au,to bolelo.*Chytí sa v oblasti,kde má srdce a pozrie sa na sekundu do zeme.*Ale nie. Naozaj? Toto si mi chcel určite povedať.*Pokrčí nosom a zasmeje sa. Určite to bolo niečo iné,zaujímavejšie.*

Jo,jo. (Přikyvuje a tváří se jakoby jí to všechno žral,ale pořád tomu věřit. Prostě mu to k ní nejde,aby byla taková milá) Já vím,promiň (Sklopil oči k zemi a chvíli se díval na jejich nohy. Po té chvíli se vrátil k pohledu do jejích očí. ) Opravdu. (Kýval hlavou jako blázen a snažil se aby mu uvěřila. Proč mu nemůže jednoduše věřit? On sám jí ani nic nechtěl říct. Spíš si chtěl dýl povídat,je nerad sám. I když by měl být sám pořád,je to pro něho jednodušší) Už nevím s čím dál se ti mám svěřit (Pokrčil ramena a koutky mu sjely do smutného výrazu)

*Uchechtne sa,keď sa jej ospravedlní,ale radšej k tomu už nič nehovorí.*No..s hocičím. Mňa naozaj zaujíma všetko.*Múdro kývne hlavou a trochu bližšie k nemu pristúpi. Jemne sa rukou dotkne jeho tváre a pohladí ho po líci.*Mám čas.

(Sleduje jí a přitom se usmívá) S čímkoliv..Jenže... (Ani to nedořekne,protože je natolik mimo z toho, že ho pohladila po tváři. Sám slyší jak mu rychle tluče srdce a tak se snaží uklidnit) Najednou..Před chvílí si byla ráda, že tě konečně nechám bejt (Mrkl na ní a zasmál se. Je nalepený na autě a zírá Emmě do očí)

*Pousmeje sa nad tým,ako sa trochu zasekne,ale ruku z jeho tváre nespúšťa. Len sa k nemu ešte viac priblíži.*Zmenila som názor. To je také zlé?*Nakloní hlavu nabok a neustále mu pozerá do očí. Rukou skĺzne z jeho líca ku krku a následne až k hrudi.*

(I přes to jak se snažil zklidnit,jeho srdce bije čím dál rychleji. A ten fakt, že se k němu přiblížila ještě blíž a její ruka sjela až k jemu hrudníku,taky nepomáhá. Vůbec netuší co má za lubem a co mu chce provést) No..Ani,ani ne (Zakroutil hlavou a celé to pověděl opravdu nervózně. Při jejím upřeném pohledu se poddá a dívá se jí taky do očí)

*Rukou cítila,ako mu bije srdce a bolo to dosť rýchlo. To jeho zakoktávanie bolo celkom zlaté. Aspoň vedela,ako ho rozrušiť. To sa jej ešte určite zíde.*Fajn. Som rada.*Jemne ho potľapká po hrudi a doširoka sa usmeje. Priblíži sa k jeho perám,pričom ich sleduje a potom od neho krok ustúpi.*Takže..máš niečo zaujímavé,čo by si mi povedal?

(Uvědomil si, že jí možná právě prozradil způsob jak ho rozptýlit. A to se mu vůbec nehodí,ale co s tím nadělá) Jo..To já taky (Dodal beznadějně,protože věděl, že už není úniku.Když se k jeho rtům přiblíží ty její tak ho jako první napadne jí políbit,ale raději dál stojí) No..podle toho co si myslíš, že je zajímavý. Protože jestli jsou pro tebe zajímavý třeba zvířata,tak ti můžu říct, že lev doskočí až 11 metrů (Trošku se uvolnil když od něho ustoupila a tak i ztratil svůj nervózní hlas,dokonce se mu na obličeji už jevily známky úsměvu)

*Je trochu zaskočená tým,že keď ho skoro pobozká,ani sa nepohne. Čakala,že sa po nej hneď vrhne,ako sa o to už raz pokúsil. Zaujímal by ju,kto to začala ako prvý,keď bola opitá. Ona to pravdepodobne nebola. Aspoň si to nemyslí.*Nie,nie,toto som naozaj nemyslela.*Zasmeje sa a pokrúti hlavou. Teraz si od neho radšej drží odstup.*Niečo o tebe. Čo ešte neviem.

Aha,ale tak aspoň jsi teď o něco chytřejší (Zasmál se a sklopil hlavu k zemi. Když už od něho konečně poodešla dál,tak se odlepil o auta) No,tak je tu hodně věcí co o mě nevíš... (Pověděl trochu tajemným hlasem a zvedl hlavu,podíval se jí do očí a nakonec se usmál. Třeba nevíš, že jsem vlkodlak,třeba. Pomyslel si a v duchu se tomu zasmál) Ale tak když už to musíš vědět..Tak třeba (Pátrá v paměti co z toho co jí nemůže říct,může) Opravdu miluju čínu...Ale ne,asi chceš vědět něco víc..Tak .. umřeli mi oba dva rodiče když mi bylo 18 a mojí sestře jenom 15..Takže jsem jí musel vychovat (Trošku mu klesl hlas,ale snažil se nevypadat jako někdo koho je třeba litovat)

*Iba sa pousmeje. Áno,táto informácia jej priniesla niečo nové,ale naozaj by bez toho prežila. Popraví si kabelku na pleci a trochu prestúpi sem a tam,keďže jej už nie je až také teplo. Pravdepodobne by sa tu s ním nemala zdržovať,ale už ísť domov. Proste robiť niečo užitočnejšie.*To mi je jasné. Moc mi o sebe nerozprávaš. Ty vieš toho o mne veľa,ale ja o tebe skoro nič. Nie je to fér.*Ohrnie spodnou perou a pokrčí plecami. Vlastne zato,že on o nej vie tak veľa si môže sama. Stále si vyčíta to,že bola taká sprostá. A opitá. Nad tým,že miluje čínu sa iba zasmeje. No po jeho ďalších slovách jej úsmev klesne.*No..to je mi ľúto.*To je asi jediné,čo zo seba teraz dostane. Vážne nevie,čo také mu nato povedať. Spýtať sa ako? Nie,to by sa asi nehodilo.*Takže si bol dobrý,veľký brat. Chápem.*Prikývne. Vlastne čo iné mu zostávalo. Preto mu to tak ide s deťmi,ale o tom sa už bavili.*

Nemluvím o sobě,protože se neptáš. A protože když mě vidíš tak se tváříš jako by jsi mě chtěla očima probodnout (Větu zakončil sladkým úsměvem a přešlápl si z jedné nohy na druhou.) Děkuji..Ale nemusí ti to být líto. Jo je to smutný,ale už je to za mnou (Pověděl vcelku vyrovnaně,protože je to pravda. Opravdu se s tím už srovnal,přijal tu smrt,teda ne, že je za to rád,ale ví, že s tím už nic nenadělá) Jo,velký,hodný bratr (Zopakoval její slova a usmál se. Vidí jak se trošku klepe a taky cítí, že tu klesla teplota. A tak otevře zadní dveře a vytáhne mikinu,co mě na zadním sedadle) Na..Ať neumrzneš (Podal jí mikinu a usmál se)