Beacon Hills High School

*Vytahuje si věcí ze skříňky když v tu chvíli k němu přijde Allison, tak se na ní podívá* Ahoj,Allison. Jasně *pousmál se na ní* o co jde?

*Neviem ako začať,ale nakoniec mu to asi povie po lopate. Pousmeje sa a oprie sa ramenom o skrinku.*No,rozprávala som sa s jedným mojim kamarátom,vlastne aj spolužiakom. A pýtal sa ma o tebe nejaké dosť čudné veci,ale nechcel mi povedať,načo to potrebuje vedieť. Veci ako napríklad...Na tvoje reflexy,či nemáš citlivý sluch a podobne.*Rýchlo mu zopakuje vlastne všetko,čo sa jej pýtal Aiden a trochu rozpačito sa usmeje. Naozaj je blbosť,že sa ho nato pýta,ale chce to vedieť.*Takže..Asi vieš,čo tým myslel a dúfam,že sa to dozviem aj ja. Povedal mi,že bude lepšie,ak mi to povieš ty.

*Chvilku jí poslouchá v klidu, ale pak trochu zbystří* ehm.. *chvíli nemá co říct* proč chceš něco takového vědět? *pozvedl na ní obočí. Nechápe. Kolik lidí se tohle všechno může dozvědět za pár dní. Přece mu jen ten chlápek co ho zastavil na záchodech říkal ať to nikomu neříká a nechá si to pro sebe.* nic se neděje..

*Sleduje ho s trochu podzvihnutým obočím a čaká čo jej nato odpovie,ale očividne sa k tomu nevie poriadne vyjadriť.*Ja to chcem vedieť,aby som ti mohla pomôcť,ak máš nejaký problém.*Zavrtí hlavou a ruky si založí na prsiach. Neverí mu,že sa nič nedeje. Ešte aj keď vyzeral tak zaskočeno.*Určite? Tak prečo bolo potom pre Aidena,tak dôležité,aby si mi to povedal? Očividne niečo vie,ty taktiež,ale nechceš mi to povedať. A ja nechápem prečo.

Nemusíš mi pomáhat,Allison. Nic se mi neděje. *když začne mluvit o nějakém klukovy,kterého nikdy v životě neviděl, ani neslyšel, tak se na Allison zadíval* Kdo je ten..Aiden? *zeptá se jí s mírně pozvednutým obočím.*

Aha,samozrejme.*Prikývne a trochu sa pousmeje. No aj tak mu neverí. Nevie prečo,ale neznie pri tom všetkom veľmi presvedčivo.*Aiden je kamarát. Možno si ho už tu v škole stretol,ale je tu nový. Chodí sem len pár dní.*Pousmeje sa a zasunie si vlasy za ucho. Narovná sa a pritom stále sleduje Scotta.*

*pousměje se na ní a dál jí poslouchá* Aiden.. ne.. ještě jsem ho tu neviděl *Pohodí rukou. Chtěl jí ještě něco říct, ale nechá si to na potom. Nahne se k ní a políbí jí*

Mal by si sa s ním zoznámiť. On ťa už asi pozná takže neviem odkiaľ.*Pokrčí plecami a ani to nestihne povedať,už ju pobozká. Chcela mu povedať ešte niečo o tom,že jej má povedať pravdu o sebe,ale nejako jej to nevyšlo. Bozky mu opätuje a rukou si ho za rameno pritiahne trochu bližšie,znovu ho pobozká.*

(Celý den ve škole protrpěla. Poslední dobou je i víc unavená. Ale rozhodla se, že o víkendu bude relaxovat a rozhodně se asi vydá nakupovat, protože to ji vždycky zabaví. Je to pro ni taková terapie, ačkoliv si o ní lidé myslí, že je Barbie, což možná svým způsobem je, je ráda, když může někdy taky vypnout. A to se jí nejvíc daří při nakupování. Stojí u své skříňky a bere si domů potřebné učebnice. Příští týden píšou několik testů.)

*Ráno dorazila do školy, šla na hodiny a většinu času se tam nudila. Na výtvarce se ale bavila o něco víc než na hudebce, kreslení měla radši než hudbu, ačkoliv ke kreslení si hudbu často pouštěla. Nakonec vyučování skončila a ona šla ke své skřínce. Cestou si všimla Lydie a zastavila se u ní.* Ahoj Lydie. Víš, co mě napadlo? Nešla bys ted někdy nakupovat?

(Otočila se za hlasem, který ji oslovil, jakmile slyšela slovo nakupování, povytáhla obočí a mírně se usmála.) Ahoj, Laylo. (skousne si ret a dělá jako, že přemýšlí, její odpověď je ale už dopředu jasná) Samozřejmě, že bych šla ráda nakupovat. (podívá se na ni) Vlastně jsem přemýšlela o tom, že bych nakupování spáchala už teď o víkendu. Je to pro mě jakási antistresová terapie. (zasměje se)

(Přijde do školy, když ještě probíhá hodina. Na cestu sem se musela několikrát zeptat, jelikož už zapomněla, kde je tady vlastně škola. Když konečně dorazí do školy, rozhlédne se kolem. Nikoho nevidí, tak projde chodbou až konečně narazí na nějakého muže, nejspíš údržbáře. Zeptá se ho, kde je tady ředitelna a on jí tam nasměruje. Přijde k ředitelně a zaklepe na dveře, asistentka ředitelky se jí zeptá, co potřebuje, Malia jí řekne, že se chce přihlásit do školy. Ne že by to chtěla, ale pravděpodobně musí. Asistentka jí pak zavede k ředitelce, které poví, proč tady Malia je. Ředitelka jí poví, aby se posadila a to taky Malia udělá. Ředitelka si vezme papíry a začne pokládat Malii otázky. Sepíše to všechno do nějakého formuláře a pak jí oznámí, že bude muset udělat rozdílové zkoušky. Malia pak vytáhne doporučení, které jí dala doktorka a podá jí ho. Ředitelka si ho zkoumavým pohledem prolítne a zastaví se až na dolní řádce s upozorněním. Zvedne opět pohled k Malii a začne si jí pozorně prohlížet.) Traumatický zážitek? (Malia protočí oči) Máte tam napsané, co se stalo. (Vydechne a čeká, co bude dál. Ředitelka si to konečně přečte celé a usoudí, že tedy rozdílové zkoušky nebudou třeba a v polovině semestru si udělá nějaké zkoušky a uvidí se, jak dál. Oznámí jí, že od pondělí tedy může nastoupit a s tím pošle Maliu domů. Pak si zavolá asistentku a řekne jí, aby to doporučení okopírovala a dala každému učiteli, aby věděli o jejím stavu.
Vyjde z ředitelny, když akorát zvonek oznámí konec hodiny, takže se chodba začne plnit studenty. Nasadí si kapuci a stáhne si rukávy mikiny přes prsty, nepotřebuje na sebe nějak upozorňovat a doufá, že v té dlouhé mikině s kapucí na hlavě bude neviditelná. Pokračuje dál chodbou až k východu, když před sebou uvidí Lydii, jak stojí u skříňky. Dojde k ní) Barbie (Začne vytahovat z kabelky věci, které jí půjčila na tu párty. Tu druhou dívku, která stojí u Lydie naprosto ignoruje, podá jí ty věci.) Boty jsem nechala u Stilese v autě.

(Když k ní přijde někdo s kapucou, chvíli si toho člověka jen měří pohledem, než v tom pozná Maliu. A když ji osloví Barbie, tak už je jí to tuplem jasné.) Malio. (vydechne s nervózním úsměvem.) Ty věci sis klidně mohla nechat. Aspoň by obohatili tvůj skromný jednobarevný tragický šatník. (zhodnotí její styl oblékání, který je vážně strašný) A o ty boty neměj péči, nějak se dohodnu se Stilesem, nebo se u něj stavím. (pokrčí rameny a vezme si od Malie tedy ty věci... nemá je kam dát, tak je prostě přehodí přes brašnu.)

Vlastně mě napadlo, že by se ty nákupy dali provést už dneska... Aspoň tka jsem to plánovala. A ještě by se mohla přidat i Allison. Nevím, jak ona, ale já jsem v místním obchoďáku ještě nebyla. *Podívala se na nějakou holku, která k nim přišla. Nejprve ji chtěl ignorovat, ale pak se zarazila, když ucítila zvláštní pach. Věděla, že už se s tím někdy setkala, muselo to být ještě dřív, kdy byli její bratři naživu. Jenom měla problém přiřadit to ke správnému jménu. Trvalo jí to pár vteřin, než si vzpomněla na jednu ženu, která byla kojotodlak.* (Tady se ti vážně nadpřirozenými bytostmi jenom hemží)

(Protočí oči a ušklíbne se) Nebyl čas na nakupování, jestli sis nevšimla byla jsem osm let pohřešovaná a v lese nebyli obchoďáky. (Otráveně vydechne a přetáhne si rukávy ještě více přes prsty) Navíc tady máte šílenou zimu. (Oklepe se a prohlédne si lidi okolo nich, kteří na sobě mají třeba jen kraťasy a triko. Tak je zima nejspíš jen jí, ale není divu. Osm let měla kožich, který jí hřál. Podívá se na holku, která stojí vedle Lydii, prohlédne si jí a pak se otočí zas na Lydii. Kdyby věděla, jak využít své schopnosti v téhle podobě, vycítila by z ní vlka, ale to ona bohužel neovládá, kromě rychlosti a síly.) Asi radši půjdu zase, aby jste mohli jít na ty své nákupy a já na ty své. (Potřebovala si koupit ještě nějaké oblečení a věci do školy, i když to mohlo počkat do zítra a pak zajet na nákupy s otcem, ale nějak jí je líp, když se na něj nemusí dívat a cítit se hrozně, jako poslední dva dny.)

Fajn. ty chceš na nákupy, my chceme na nákupy, takže proč to rovnou nespojíme? (podívá se na ty dvě střídavě.) Mimochodem, Laylo, tohle je Malia, Malio, tohle je Layla. Je tu taky nová jako ty, i když se rozhodně nepohřešovala a nebydlela v lese. (ušklíbne se... neměla tušení, že ta "ona", o které Jackson mluvil, že uklidňovala Scotta, je právě Layla a že je taky vlkodlak.) Věřím ale, že si brzy zvykneš. Víš co? Našla jsem tě, tak se o tebe taky postarám, co se školy a šatů týče. (znovu si ji prohlédne.)

*Podívala se na Maliu a pousmála se* Ahoj. *Řekla na přivítanou a prohlédla si ji.* Bydlela jsi v lese? To asi nebylo moc pohodlné... *Přejela pohledem na Lydiu.* Takže nakupovat pujdeme ve čtyřech?

Na nákupy s vámi? (Povytáhne obočí, nechce být zrovna ve společnosti někoho dalšího, ale pořád se ve městě nevyzná nebo spíš už se v něm nevyzná, takže by jí to ušetřilo nějaký čas) Fajn (Řekne nezaujatě a pak se opět podívá na Laylu, když je Lydia představí. Její pozdrav neopětuje.) Bylo to fajn, nebyli tam otravní lidé, kteří si myslí, že potřebuji pomoct. (Vydechne otráveně. Další člověk, kterej si myslí, že potřebuje něčí pomoc. A ještě ke všemu ohledně šatů a školy.) Když myslíš. (Pokrčí rameny) Takže, co bude? Budeme tady postávat nebo půjdeme?

(Podívá se na Maliu s povytaženým obočím. No, lepší už to asi nebude. Má prořízlou pusu, jen co je pravda, ale s tím se dá smířit. Každý je nějaký. Navíc by se měla začlenit do společnosti a když nezačít s někým, s kým už v kontaktu byla, tak s kým tedy? Na její opravdu "nadšený" přístup nijak nereaguje a otočí se na Laylu.) Jo, jasně, půjdeme ve čtyřech. Jen, kde je Allison? Viděla jsi ji někde? (věnuje Layle tázavý pohled.) Já jsem trochu... byla jsem dneska (ne jen dneska) trochu mimo a moc jsem nevnímala okolí. (přizná) Jo, najdeme Allison a můžeme jít. (obrátí se nakonec zpět k Malii.)

(Stáhne si kapuci z hlavy, protože jak zjistila, tak to přitahuje ještě víc pozornosti, než když jí neměla. Nějak nechápe, proč nejdřív musí hledat nějakou Allison a pak až jít na ty nákupy. Nechápavě se podívá na Lydii) Proč musíme nejdřív najít tu Allison a pak můžeme jít? To vás prostě nemůže najít pak nebo prostě jít bez ní?

Aha. Támhle je. (Všimne si Allison u skříněk a je v dost intimní situaci se Scottem.) No, tak Allison je nalezena, i když nevím, jestli se mi ji chce rušit. (kousne se do rtu a pak mírně pokrčí rameny) Ale jo, chce. (dodá odhodlaně a pak se podívá na Maliu a Laylu.) Hned jsem tu, jistě nebudeme muset čekat dlouho. Buď půjde, nebo půjdeme samy. (zkonstatuje a rázným krokem se vydá k Allison. Odkašle si) Ahoj Allison, Scotte. Nerada ruším, ale víš, tak jsme si říkaly s Laylou, že bychom šly nakupovat. Přidala by se k nám ještě Malia, další nová dívka tady ve škole. Potřebuje se socializovat... hodně. (artikuluje to slovo) Nepůjdeš?

*Odtrhne sa od Scotta,keď započuje dievčenské odkašľanie a pozrie sa na Lydiu. Trochu sa od neho odsunie a pousmeje sa.*Vyzerá to,že je tu dosť nových ľudí.*Pozrie sa smerom kde je Layla s tou Maliou a potom znovu na Lydiu.*Jasné,rada pôjdem.*Prikývne a pozrie sa na Scotta.*Tak hádam,že sa uvidíme neskôr.*Trochu ospravedlňujúco sa pousmeje,ešte raz ho pobozká a vydá sa spolu s Lydiou na odchod.*

(Podívá se směrem, kterým se dívá Lydia. Neví proč Lydia přemýšlela jestli jí chce rušit nebo ne, ona by tam prostě šla a narušila by jim tu chvilku, kterou mají. Nakonec Lydia udělala přesně to, co by udělala ona. Přestane jí bavit tam stát, dívat se, jak si Lydia povídá s tou Allison a ona neslyší ani ň. Přejde k nim a Layla také. Nepozdraví ani Allison ani Scotta.) Takže jdeme nebo jak? (Když uslyší, jak Allison říká tomu klukovi, že se uvidí později vydá se s nimi taky na odchod.) Mam otázku. Vážně musim chodit na všechny hodiny, které mam napsané v rozvrhu? (Podívá se na Lydii, vytáhne si z kapsy papír a zkoumavým pohledem se dívá na svůj rozvrh, kterej jí dala ředitelka)

Ano, Malio, jdeme. (Podívá se na ni trochu víc zostra. Připomíná jí oslíka ze Shreka se svým už tam budem. Všechny čtyři se vydají směrem pryč.) Mimochodem, Allison, Malia, Malio, Allison. (Představí i tyhle dvě, i když se zdá, že už jí to přestalo bavit. Stále někoho představuje. Teď má vážně nervy na dranc, nepotřebuje, aby jí Malia přidávala ještě víc. Ale snaží se prostě jen obrnit. Když se jí Malia zeptá na rozvrh, podívá se na ni s povytaženým obočím.) Jo, měla bys chodit na všechno, pokud se nedáš osvobodit třeba z těláku. Jinak prostě chodíš na všechno. I když možná jde vypustit ještě výtvarka nebo hudebka, ale to by sis všechno musela vyjednat.

Teší ma.*Doširoka sa usmeje na Maliu a ešte sa raz otočí sa Scottom. Popraví si tašku na pleci a idú všetky štyri von zo školy. Nič nehovor,iba počúva ich rozhovor,ale Malia jej príde trochu...neohrabaná. Ešte aj keď sa pýta,či musí chodiť na všetky hodiny. Ako keby nikdy nechodila do školy.*