Centrum města

Centrum města Beacon Hills se všemi jeho obchody.

(Po delší době konečně dojde do města a zamíří rovnou k obchodu, do kterého chtěli jít včera, ale bylo tam zavřeno. Vlastně vůbec neví, co si má do školy koupit kromě sešitů a nějakých psacích potřeb. Neví jestli si má koupit i nějaké knihy nebo je dostane. Připadá si jako by spadla z marsu a o tomhle světě neví vůbec nic. Mohla by zavolat do školy, ale pochybuje, že tam někdo bude v sobotu. A její táta určitě taky nebude vědět, co vše bude potřebovat. Teď by se jí docela hodil Stiles nebo Lydia, i když na konverzaci s nima zase až takovou náladu nemá. Hlavně ne se Stilesem, který věděl všechno, co se tu noc, kdy se stala ta nehoda, stalo. Rozhlédne se kolem a napadne jí, že by se prostě zeptala někoho mladého v jejím věku a nebo by se prostě mohla zeptat v obchodě, ale to se jí taky nechtělo. Nerada přiznávala, že potřebuje pomoct.)

(Jela domů z nemocnice přes centrum města. Chtěla se ještě zastavit v obchodním domě. Když nevyšly ty nákupy včera, tak si alespoň nakoupí teď. Většina krámků kolem má už zavřeno, ale obchodní dům je otevřený až do deseti večer. Když tak sledovala cestu, všimla si, že po chodníku jde Malia. Zastavila u kraje silnice a zatroubila na ni.)

(Uslyší nějaké zatroubení auta přímo vedle ní, nevěděla, že to je na ní, ale i tak se otočí. Uvidí v autě, které stojí na kraji silnice Lydii. Povytáhne obočí a přejde k autu. Jelikož má Lydia stáhnuté okénko, tak se o něj opře a podívá se na ní.) To je dneska moderní troubit na lidi, když chceš, aby se zastavili? (Všimne si, že má zavázaný prst) Co jsi dělala nešiko? (kývne hlavou k její ruce, kterou má položenou na volantu)

Nevím, jestli moderní, ale nechtělo se mi vystupovat a tys to přeci jen měla lehčí, abys ke mně došla. (křivě se na ni usměje) Trochu víc jsem se zamyslela a rozřízla jsem si prst. Nic vážného, až na tu stupidní doktorku, co mi ten prst zašívala. (podívá se na Maliu, chvíli na ní lpí pohledem a pa najednou vyhrkne) Nasedej, jedem nakupovat, teď už opravdu.

Vy lidi jste fakt líný, že ano? (Zavrtí nechápavě hlavou) Příště mysli na to, co děláš ať si neuřízneš celý prst. Jo to mě by se stát nemohlo. (Pokrčí rameny. Trochu jí překvapí, když řekne ať nasedá a jedou nakoupit. Pak si řekne, proč ne, stejně si vlastně říkala, že by jí potřebovala. Sedne do auta) Vážně je dost divná náhoda, že jak včera, tak dnes jsme měli v plánu jít obě nakoupit a narazili jsme na sebe. Ale vlastně se mi hodilo, že ses tu objevila. Tak trochu nevím, co budu vše potřebovat do školy.

Jak se to vezme, ale v podstatě jo, to jsme. (připustí s našpulenou pusou) Co potřebuješ do školy. Jednoduché. Nový účes (podívá se na její vlasy a znechuceně se zašklebí), novej šatník... a pak samozřejmě učebnice, bez nich by to nešlo. Ale nejsem si jistá, jestli tady budou mít všechny. Ale oblečení a kadeřnice je tu určitě. Knížky si můžeš zatím půjčit v knihovně. (oznámí jí, pak se zase rozjede a jede směrem k obchodnímu centru.)

(Vezme si do ruky jeden pramínek vlasů a zadívá se na něj. Vlastně už přemýšlela o změně účesu. Hnědé vlasy měla před osmi lety a tak nějak už je víc nechce.) Změnu účesu mam naplánovanou, ale rozhodně si do toho nenecham kecat. (Podívá se na ní vážně.) A můj šatník je v pohodě, jen ho potřebuji rozšířit, ale vážně nebudu nosit nějaké módní výstřelky, když bych pak mrzla. Vážně všude je zima. Venku, doma, ve škole, tady v autě... Až na to, že nevim jaké učebnice. (Otočí zas pohled a podívá se na cestu před nima) Jsou ve škole nějaké nepovinné předměty? Nebo spíše nějaké sportovní kluby?

Neříkám, že ti do toho budu kecat, jen říkám, že je to víc než nutné. A šatník ti rozhodně rozšíříme. Party oblečení, oblečení do školy, na doma, co budeš chtít. Pomůžu ti s výběrem něčeho, co se k tobě bude hodit. (Čímž jí říká, že rozhodně nebude lpět na nějakých médních výstřelcích, každému sedí a sluší něco jiného.) S učebnicema ti pomůžu. Zajdeme do knihkupectví a podíváme se, co tam mají. Zbytek si kdyžtak půjčíš v knihovně, než zbývající učebnice objednáme přes net. Jo, jasně, že jo. Je jich tam celkem dost, ale nejúspěšnější je lacrossový tým, dobrý je taky tým plavecký. Máme ve škole vlastní bazén. A roztleskávačky samozřejmě, ale to na tebe vážně netipuju. (trochu se zakření při té představě Malie jako roztleskávačky. Vlastně se teď s Maliou baví úplně normálně... jako by se před ní nikdy nezjevila jako kojot a nechtěla ji napadnout. Nějak se jí to na moment podařilo vytěsnit. Dojedou k obchodnímu centru, zaparkuje a vystoupí z auta.)

Všimla jsem si, že to je nutné a změnu potřebuji. (Kývne a podívá se opět na ní. Poslouchá jí, jak začne mluvit o tom, že nakoupí učebnice a zbytek objednají přes net. Povytáhne obočí. Vlastně neměla ráda, když jí někdo chtěl pomáhat, ale o tohle si vlastně řekla a Lydia jí teď chtěla pomáhat tím dobrým způsobem. Trochu to nechápe. Přestává se naprosto vyznávat v lidech.) Díky bohu, že táta koupil ten nový nábytek. Nevim, kam bych nacpala všechny ty knihy, protože když o tom tak mluvíš, připadá mi, že těch učebnic budu mít víc než jich využiji. Lacross, hm ten neumím a ani bych asi umět nechtěla. Plavat? Už tak je mi zima dost, v bazénu by mi byla ještě větší. A roztleskávačky? Ne.. Už na základce jsem je nesnášela. To moje sestra.... (Zarazí se, nechtěla mluvit o sestře, tak proč o ní začala mluvit? Zavrtí hlavou) Myslela jsem spíš nějakej tým, kde se běhá nebo atletiku.. Dvakrát denně chodím běhat, ale kdybych tu možnost měla i ve škole, tak aspoň něco by mě tam udrželo. (Taky vystoupí z auta, když Lydia zaparkuje a zamíří do obchodu)

Zas tolik, abys musela využít všechny úložné prostory vašeho domu, jich nebude. Všechny úložný prostory bych spíš využila na oblečení. Teda aspoň já. Ale to už jsi jistě poznala. Nakupování mě prostě baví. Nějak si při tom prostě odpočinu. A tak nakupuju často. (Jde směrem do obchoďáku) No, atletický tým máme taky. není zas tak dobrý, ale myslím si, že ty asi budeš běhat dost rychle. Možná bys ho mohla trochu zvednout. Vyhrávat medaile a tak. (pokrčí rameny a konečně vejde dovnitř. Je tu dost lidí. Je sobota a lidé se prostě rozhodli, že místo trávení víkendu někde s rodinou, budou nakupovat) Takže... nejdřív bych zašla k té kadeřnici, jestli tě vezme.

No já nejsem ty, ale určitě nevyužiju všechny mé úložné prostory pro učebnice. Nejsem přece pošuk ne? Jo poznala, proto ti říkám Barbie. No vidíš, já si zad odpočinu při běhání. Každý máme asi něco. (Pokrčí rameny a jde s Lydiou do obchodního centra.) Běham rychleji než můj pes, pokud ti stačí tohle. A vyskočím výš než normální člověk, jinak by se mi nepodařilo se ti vloupat do pokoje onehdy, když byla ta párty. (Vejde dovnitř hned za Lydii a rozhlédne se kolem. Když tu byla naposledy s otcem, tak tu tolik lidí nebylo a dost jí to vyhovovalo, ale asi to bude muset přežít pokud si chce nakoupit.) Okey, takže kde je tady kadeřnice?

(Otočí se na ni s rychlostí blesku a vykulí na ni oči) Počkej... jak to myslíš, že ses ke mně vloupala, když byla ta párty? Tys tam byla, když já ne? (Vlastně si ani nijak nevzpomněla na tu panenku.) Jak... Malio, nejdřív mě napadneš a pak se nám vloupáš do domu? (rozhodí rukama v gestu, že to snad není možné) Pojď za mnou (řekne s výdechem, protože se potřebuje uklidnit. Vyrazí přímo vpřed a pak zatočí doleva. Projde kolem pár obchůdků, až dorazí ke kadeřnictví. Vejdou spolu dovnitř. Lydia tam vše Malie vyjedná, tedy to, že ji vezmou. Střih a potažmo barvu nechá na ní.)

Myslela jsem že ti to došlo, když jsi pak viděla, že mam tu panenku, když jsme přijeli se Stilesem na policejní stanici. Chtěla jsem jí a nechtěla jsem na tebe čekat, tak jsem vylezla na vaší střechu a pak se spustila do tvého okna. Brnkačka. (Pokrčí rameny) Napadla jsem tě, protože jsi měla v ruce panenku mé mrtvé sestry! (Zvýší na ní hlas. Nedokáže se zrovna nejlépe kontrolovat a jak zase přišla řeč na tu panenku, vybavila se jí její sestra a opět pocítila ten pocit viny a tím i vztek. I když vlastně si za to mohla sama. To ona začala mluvit o tom, že se jí vkradla do pokoje. Zhluboka se nadechne a vydechne a pak zamíří s ní do kadeřnictví. Čeká než to Lydia všechno domluví. Pak si sedne na křeslo a řekne kadeřnici, že to chce prostřihat, trochu zkrátit a zesvětlit. Mezitím se konečně uklidnila a má opět stejnou náladu jako měla předtím.)

Fajn. Já se ti jen snažím pomoct, tak tady na mě nemusíš křičet. Došlo? No, asi ne, tehdy jsem měla jiný věci na práci. Třeba pokusit se vůbec vyrovnat s tím, co se stalo v tom lese. Ono to není zas tak lehký najednou vidět, jak se z kojota stane holka a z tvýho spolužáka vlkodlak. (přiblíží k ní obličej hodně blízko a poslední slova na ni tiše vyštěkne. Taky toho má dost. V kadeřnictví si sedne a čeká, až bude Malia hotová. Mezitím si tam vzala nějaký časopis a četla si)

(Na to, co jí Lydia pověděla, už neodpověděla. Prostě už jen mlčela. Možná nechápe, co Lydia řeší a proč se s tím musí vyrovnat, ale ona se vyrovnávala s jinými věcmi, které by nejspíš nepochopila Lydia a ani neměla zájem jí o tom říkat. Sice s tím čím se vyrovnávala Malia bylo těžší než s čím se vyrovnávala Lydia, nechtěla se o tom zmiňovat. Dost jí bude stačit, že za chvíli každý bude ve škole vědět, co se jí stalo. Nebo spíš, co si všichni myslí, že se jí stalo. Pořád ještě neřekla nikomu, že se jí paměť vrátila a snažila se to, co nejvíc ututlat. Doufá jen, že jí to tohle celé divadlo pak Stiles nepokazí. I když proč by taky vlastně měl. Přemýšlí o tom všem mezitím, když jí kadeřnice střihá a pak barví vlasy. Asi za hodinu je s ní konečně hotová. Podívá se na sebe do zrcadla a jakoby viděla nového člověka. Změna zase není zas tak extrémní, ale ona je spokojená. Už nemá pocit, že by byla zaseknutá v minulosti. Změna vzhledu, dokáže s člověkem udělat hodně a to si uvědomuje až teď. Ale kvůli změně vzhledu určitě nedokáže zapomenout na všechno, co se stalo v minulosti, bohužel. Zvedne se z křesla a přejde k pultu, kde zaplatí tátovo kreditkou. Pak se podívá na Lydii) Můžeme? (Vyjde pak z kadeřnictví a zastaví se před ním)

(Schovávala svůj obličej za časopisem, jako by se vůbec nezajímala o to, co se Malie děje s vlasy. Vlastně se přistihla při tom, že ji to vážně až tak nezajímá, což je na ni velmi neobvyklé. Když je Malia hotová, tak konečně odloží časopis a podívá se na ni) Jo, jo, jdeme. (zvedne se z křesílka a vyjde s ní ven.) Tohle ti sluší mnohem víc. (pousměje se) Fajn. Pokud vím, knihkupectví zavírá o něco dříve než obchody s oblečením, takže jdeme nejdřív tam, abychom se podívaly po těch učebnicích. (zamíří zase někam střemhlav.. za chvíli dojdou do knihkupectví a ona se začne vyptávat na všechny potřebné knížky do školy. Mají všechny až na dvě - učebnici ekonomie a biologie.)

Díky (Taky se na ní lehce pousměje. Poslouchá jí a pak se s ní vydá do knihkupectví, kde vlastně všechno zařizuje Lydia, protože ona netuší, jaké má mít učebnice. Když má všechny učebnice, které se dali koupit tady, zaplatí je a vezme tašku s knihami. Koukne na Lydii) Když mi napíšeš název, tak si je pak objednám sama. (Neví proč, ale najednou se s ní necítí zas tak normálně jako předtím. Jako by snad cítila, že Lydia sama už není ve své kůži a Malia rozhodně také ne.) No jestli chceš, tak si můžeš jít užít své nákupy a já půjdu zas jiným směrem. Ne že bych si nevšimla tvé změny nálady, která je tak očividná, i když tě vlastně neznám skoro, vlastně vůbec. (Řekne nezaujatě a pokrčí rameny) Ale díky za pomoc.

Jo, jasně. Napíšu ti to klidně hned. (Vyndá ze své kabelky bloček a propisku a napíše jí název knihy a autora. Pak vytrhne ten papírek z bločku a podá jí ho. Mírně povytáhne obočí, když jí začne zase kázat, že jestli tam s ní nechce být, tak může jít.) hele, možná, kdybys mě přestala sekýrovat, tak by to ovzduší tady kolem nás dvou vypadalo mnohem líp. Já myslela, že si užijem nákupy. Tak si prostě užijem nákupy a nebudeme probírat, že ty cvok už jsi a já nejspíš cvokatět začínám. (sekne rty a mírně vykulí oči)

(Vezme si od ní papírek a zastrčí si ho do kapsy. Podívá se na ní překvapeně, když začne mluvit) Já tě sekýruji? Já se jen sakra snažim pochopit, jak uvažujou lidé. Sorry, ale tohle mi prostě nejde. Sakra vždyť já ani nevim, jak mam mluvit se svým vlastním tátou. Jako by snad můj otec dokázal pochopit, že jsem byla kojot. Jo a asi jsem cvok, proto asi chodím ke cvokařovi ne? (Nechápe, jak se oni dvě vlastně můžou vystát. I jako člověk je naprosto odlišná od Lydie. Kdyby nezapomněla, jaké to je být člověkem, tak by si stejně určitě nerozuměli.) Fajn jdeme nakupovat. Zapomeneme, že já jsem zvíře a ty jsi kráska.

(Vydechne. No, teď už si nemyslela, že byl nejlepší nápad tahat Maliu s sebou. Nebo alespoň nebyl asi dobrý nápad, aby šla s ní. Obě jsou asi dost vztahovačné a to asi nejde moc dohromady. Ale když už jsou tady, tak chce, aby to klapalo a aby si opravdu užily nákupy a nemyslely na nic jiného. I když si tím stejně není tak jistá) Hele, já vím, že je to pro tebe tady těžký, ale lidi jsou různí a budeš si na to muset dřív nebo později zvyknout. A věř mi, čím dřív, tím líp. Klidně si mi říkej barbie, ale teď jdeme. (chytne ji za ruku a táhne ji k jednomu obchodu. Hned jí začne vybírat nějaké věci. Kupodivu opravdu ne žádné módní výstřelky, ale oblečení, které se k Malii opravdu hodí. Móda není o módních výstřelcích. Móda je o tom, aby se lidi cítili dobře a sexy zároveň.. není to o tom, co na to řeknou ostatní, je to o tom, co si o tom myslíte vy sami.)

Barbie není urážka, kdyby jsi to chtěla vědět. Prostě je to jen takhle jsi na mě zapůsobila. Vlastně nejsi tak hrozná, jak jsem si myslela, jako o každém člověku vlastně. (Dál už nic neřekne a nechá se zatáhnout do obchodu. Překvapí jí, že pro ní Lydia vybírá oblečení, které se jí vlastně líbí a sedí jí naprosto dokonale. Myslela si, že pro ní bude vybírat nějaké šaty a takové, ale zmýlila se. Vlastně si to nakupování začíná lehce užívat. Sice se u toho neuvolní jako u běhání, ale určitě víc než, když nemá na práci nic jiného než se koukat na svého tátu, který pořád působí utrápeně, i když se to snaží skrývat. Už má v ruce několik kusů oblečení, rozhlédne se po obchodě, co by si ještě koupila, ale pohled jí padne na jedny šaty, které jsou dost sexy, ale přitom nepůsobí nijak výstředně. Přejde k nim a vezme je do ruky, pak se koukne na Lydii) Tyhle by mohli padnout tobě. (Sice neví jestli se jí trefila do vkusu, ale dokázala by si Lydii v těhle šatech představit. Podá jí je a pak se trochu zamyslí) Jak dlouho si uvědomuješ, že pro tebe Stiles má slabost? Nebo mě to tak aspoň přišlo.

(Když dovybere ošacení pro Maliu, tak se porozhlédne po něčem pro sebe. Většinou jsou to nějaké barevné modely. Taky si vybere pár šperků z bižuterie a když ji Malia osloví kvůli těm šatům, podívá se na ni, pak přejede pohledem ty šaty.) No, vlastně za zkusení si jich nic nedám. (pokrčí rameny a mírně našpulí pusu. Vezme si je od ní a chystá se do zkušební kabinky, aby si všechno vyzkoušela, když v tom ji naprosto vykolejí Maliina otázka.) Cože? (Podívá se na ni s mírně pootevřenými ústy a překvapeným obličejem.) Proč teď musíme mluvit zrovna o Stilesovi? Jak tě to vůbec napadlo? (mírně se podmračí)

(Otočí pohled zase k oblečení a zrovna si prohlíží jedny kraťasy. Pak otočí pohled zas na Lydiiu. Nečekala, že bude reagovat takhle. Prostě řekla, co měla na mysli) Já nevim. Hlavou se mi honí hodně myšlenek a teď mě napadlo tohle, tak jsem to řekla nahlas. Zase jsem řekla něco, čím nedbám na city ostatních? (Povytáhne obočí, protože tohle jí řekl Stiles, když ona začala mluvit o Lydii a jejím chování vůči němu, které je tak odlišné oproti chování jeho vůči ní) Pomáhal mi jen kvůli tobě. Teda prej jen ze začátku.

Stiles ti řekl, že nedbáš na city ostatních? (povytáhne obočí... Když si to tak vzala, o co je odlišnější než Malia? Ona přeci taky nedbá na Stilesovy city, ačkoli v moc dobře ví, co k ní cítí. A v poslední době si mohla ověřit, že Stiles je opravdu hodný člověk a že mu vážně záleží na jeho přátelích.) Když ti Stiles něco říká, tak ho poslouchej. Většinou mívá pravdu. (skousne si ret... zase... copak ona někdy pořádně Stilese poslouchala? Vždyť ho pořád jen ignorovala. Neměla by mu to dělat. Ví to a přesto si nemůže pomoct. Lituje Stilese, že se zamiloval zrovna do ní. Jo, je to tak.) Asi bych si s ním měla promluvit. (Hlesne nakonec a tím tu debatu pro teď uzavře. Jdou si vyzkoušet oblečení, to, co si vyberou pak zaplatí. Ty šaty jí vážně sedly, takže si je koupila. Jelikož zde strávily hodně času, neměly čas jít do jiných obchodů, centrum už zavíralo.) Víš co? Zítra si dáme druhou vlnu. Dneska spíš u mě (řekne, když jdou k autu, jako by to byla hotová věc... hodí věci dozadu na sedadlo, nastoupí, počká na Maliu a pak odjede k ní domů.)