Kancelária Sheriffa

*Šerif rýchlo zhrabne zo stola kľúče aj s odznakom a vyjde z dverí rovno za Maliou. Sleduje ju, ako k sebe tisne nejakú bábiku, na ktorú sa chcel spýtať už pred tým, ale nepokladal jej žiadny zmysel a ani ďalšie otázky za dôležité. Prípad bol uzavrený už pred tým, ako útok zvieraťa, nič iné sa stať nemohlo. Stiles pomaly kráča von, pričom vedie Maliu rovno k služobnému autu jeho otca. Zastaví sa pred ním a počká, kým jeho otec odomkne dvere. Následne bez slov nasadne dnu a premýšľa nad tým, ako sa do toho včera vlastne dostal. Mal ísť na svoju prvú párty...To si bol istý. Avšak sa akurát dozvedel, že jeho kamarát má určité nadprirodzené schopnosti, tak celú noc nespal, potom bol roztržitý a nakoniec zaspal doma namiesto toho, aby šiel Lýdií konečne povedať, čo cíti, na čo sa chystal už veľmi dlho a mal pocit, že teraz bude správna chvíľa. Potom cestou dostal akoby z ničoho nič defekt a keď sa už konečne dostal na miesto a stretol Lýdiu, ktorá ho hľadala, čo sa dozvedel už vďaka Scottovej správe, tak od neho žiadala pomoc s nejakým dievčaťom, čo našla v lese a z ktorej sa nakoniec vykľul kojot. On jej samozrejme sľúbil, že jej pomôže, čo by pre Lydiu neurobil. Následne sa ťahal s Maliou až k Lýdií domov pre bábiku, na ktorú bola, ešte vtedy preňho nejakým zvláštnym spôsobom, fixovaná a teraz boli tu pred policajnou stanicou a chystali sa ísť navštíviť hrob jej matky a sestry, ktoré pred ôsmymi rokmi roztrhala pri premene. Povzdychne si a slabo pokrúti hlavou. To je vážne zvedavý, do čoho presne sa dostane, možno opäť vďaka Lýdií, zajtra. Ale možno mu to niečo prinieslo, možno pár vecí pochopil a vie, že pre Maliu urobil, čo mohol, viac proste nie je v jeho silách. Kým Stiles už pár sekúnd sedel v aute, šerif podržal Malií dvere a počkal, kým si nastúpi tiež. Stále mal ten nemiznúci povzbudzujúci pohľad na tvári. Pravdou bolo, že s takýmito prípadmi nemal veľa skúseností, teda nepozná niekoho, kto by mal.*

(Následuje Stilese až ke služebnímu autu jeho otce a tam se pak zastaví. Neustále si v hlavě opakuje ty samé otázky, na které si stejně teď nedokáže odpovědět. Na jednu stranu se vlastně docela těší až spatří otce a jeho následný výraz až on spatří jí, ale na druhou stranu má vlastně docela strach. Její otec určitě bude chtít vědět, co se stalo a jak dokázala přežít celých osm let sama. Neví jestli má předstírat dál ztrátu paměti nebo přiznat, že si na vše už konečně vzpomněla a něco si vymyslet. Nebo si možná ani nic vymýšlet nebude muset pokud její otec ví pravdu o tom, kdo je nebo spíš čím je. A pokud o tom opravdu nemá ani trochu zdání, tak mu to nikdy neřekne. Nebyla by toho schopná. Neví, jak by se zachoval nebo jestli by jí vůbec věřil. Mohl by to taky někomu říct a zavřít jí někam do psychiatrické léčebny a ona zůstala odříznutá od světa a pochybuje, že by se z takové nějaké léčebny dostala ven. V hlavě má tolik otázek, myšlenek a cítí tolik emocí, že je toho na ní opravdu moc. Za poslední dva dny se toho na ní stalo opravdu moc. Když byla kojot, tak nemusela nad ničím přemýšlet. Prostě si jen hlídala své teritorium, chodila lovit nebo se jen tak proběhnout po lese, pozorovala občas nějaké procházející lidi a párkrát byla i u jejího domu a pozorovala svého otce. A najednou se u vraku jejich auta objeví nějaká holka s klukem, seberou jí panenku, ona na ní zaútočí a ten kluk jí pak nějakým způsobem donutí se proměnit zpět, když na ní zařve. Z kluka se nakonec vyklube vlkodlak, z ní kojotodlak a ta holka jí za každou cenu chtěla nějak pomoct, tak požádala někoho dalšího o pomoc a ke konci toho všeho najednou zjistí, že zabila svou matku a sestru. Co by se asi stalo, kdyby včera nenarazila na Lydii a Aidena? Byla by už do konce svého života kojot? Možná ano a možná ne. A možná by jí také bylo lépe, za pár let by naprosto zapomněla na to, kdo byla dříve a stal by se z ní 100% kojot, i když pochybuje, že by si někdy našla nějakou smečku, jak to kojoti dělají. Nasedne do auta, když jí šerif otevře dveře. Opře si hlavu o opěrku a zavře oči.)

(Vypoví svou výpověď a když už od nich šerif nic nepotřebuje odejdou. Před stanicí se rozloučí s Lydií, nasedne na motorku a odjede do školy.)

To som rada.*Prikývne a sleduje občas cestu,občas jeho. Po chvíli sa konečne dostavia na policajnú stanicu. Všetci vystúpia z auta a idú dovnútra. Vojdú do stanice a Isaaca si zoberú dovnútra. Ona však musí zostať vonku,takže sa posadí na jednu zo stoličiek a čaká tam.*

(Trošku nervózně vešel do nějaké místonisti spolu se šerifem. Posadí se na židli a naposled se koukne na Allison přes žaluzie.) Takže Isaacu,kdy jsi s otcem naposledy mluvil? (Trošku se zarazí nad otázkou to ho jako podezřívaj? ) Prosím? Nevím včera ráno,pravděpodobně proč? A proč tu vůbec jsem? Jen mi řekněte co se stalo a já půjdu.. (Šerifa to jeho chování ani nepřekvapilo,asi často lidem říká, že jim někdo umřel. Jenže Isaac to taky dobře znal,ale nesnášel to dobře) Isaacu.. musíme se ptát,ale nemyslím si, že jsi ho zabil. Bylo to nějaké zvíře,pravděpodobně puma. To se teprve snažíme zjistit Puma? (Opravdu nevěřil tomu, že to byla puma) A kde jste ho našly? (POhledem pozoroval jeho oči a čekal na odpověď) Na hřbitově.. Je mi to líto Isaacu (Velmi klidným hlasem pověděl) Děkuju.. (Trošku s brekem pověděl,utřel si slzy a uvědomil si co mu všechno udělal,už za něho brečel dost. Už nebude,teda alespoň ne teď,vstal a dával si to dohromady. Puma,hřbitov. Jasně,takže tam sice jenom někoho Emma musela vidět a ta ještěrka mu zabila otce. Nevěděl jestli chce přijít na to kdo ho zabil,protože by nevěděl jestli mu má poděkovat a pak ho zabít. Protože svým způsobem ho opravdu osvobodil) Můžu jít? (Kývl a podal mu ještě nějakou složku. Pak ještě dodal, že bydlet už může sám.) Díky,nashle (Vyšel ze dveří oči měl značně červené od brečení,ale už nebrečel)

*Rada by aj vedela,o čom sa rozprávajú,ale nebolo vôbec nič počuť. Navyše tu vonku bol tiež dosť hluk. Chodilo tam okolo dosť ľudí,policajti a nikto si ju našťastie nevšímal. Podoprela si bradu rukami a len tak sa pozerala pred seba. Nevedela si ani predstaviť čo teraz musí Isaac cíti. Nedokáže pomyslieť nato,že by jej zomrel otec alebo mama. Sú si veľmi blízky. Nedokáže si to predstaviť ani pri Darcy alebo Kate. Ešte pár minút,ktoré sa jej zdajú ako nekonečné hodiny,tam sedí a nervózne podupkáva nohou. Pozrie sa na otvárajúce dvere a následne na dosť uplakaného Isaaca,ktorý vyjde von.*Isaac.*Rýchlo povie,následne sa postaví,prejde k nemu. Prezrie si ho a objíme ho okolo krku.*

(Když ho Allison obejme trošku se zarazí,ale nakonec jí svýma rukama taky obejme a zašeptá jí do ucha) Díky.. (Vůbec netuší kam jít,opravdu se mu nechce do školy a ani trošku se mu nechce domů . Má za to, že tam pár dní nevstoupí. Opravdu v něm ten dům nevyvolává dobrý vzpomínky. Odtáhne se a koukne na Allison) Prý ho zabila puma..ale já tomu nevěřím (Potichu dodal a podíval se na ní,netuší jestli o vlkodlacích něco ví. Ale i tak to musel říct,prostě nebude věřit tomu, že ho zabila puma.)

*Na jeho poďakovanie sa len pousmeje,čo on nemôže vidieť a pošúcha ho po chrbte. Trochu od neho odstúpi a skloní hlavu.*Puma? Prečo neveríš? Neviem,čo sa tu v Beacon Hills deje,ale máte tu les,môže to byť puma. Čo iné by to bolo? Medveď?*Nadvihne obočie a zadíva sa naňho. To je asi jediné rozumné vysvetlenie toho,čo to môže byť.*

(Takže o nich neví,nebude jí to ani říkat. Nechce jí taky zatěžovat hlavu,navíc dneska už by na tohle neměl) Jasně..Mědved. Kam teď půjdeš? (Podíval se na ní a mačkal složku co dostal v ruce. Stále moc nevěří tomu co se stalo. Včera se svým otcem mluvil a ještě předevčírem po něm hodil vázu a teď je mrtvej? A on si to tak vždycky přál,ale teď když je to tady tak toho trochu lituje.)

*Ďalej už nič nehovorí nato,čo to bolo. Nechce o tom nijak polemizovať. Nevyzná sa v takých veciach a keď povedali,že to bola puma,tak to podľa nej aj tak bolo. Nebude to ďalej rozoberať.*Neviem,pravdepodobne späť do školy. Ale ty sa tam asi vrátiť nechceš čo? Môžme sa prejsť,teda ak sa ti to zdá dobrý nápad.

(Šel spolu s ní ke dveřím) No raději bych někam šel. Opravdu se mi do školy nechce,ale jestli tam musíš (Zastavil se a otočil na ní) Klidně můžeš jít... Nemusíš tu být se mnou (Dodal a snažil se trošku usmát,ale vůbec mu to nešlo. Neměl vůbec náladu se usmívat)

Jasné. Nie,nemusím.*Zavrtí hlavou a mávne rukou. Síce by tam mala byť,ale radšej zostane s Isaacom. Určite sa teraz ani nechce vrátiť domov,takže ho nechce len tak nechať samého.*Nemusím,ale chcem. Takže niekam zájdeme.*Jemne sa pousmeje a vyjde von zo stanica. Pohodí si tašku na pleci a ide stále ďalej,kráča pred od polície.*

(Chce jí poděkovat,ale moc dobře ví, že mi se opakoval. Jenže ona je na něho tak hodná i přes to jaký na ní byl) Allison? Omlouvám se.. Víš to s tím jak jsem na tebe nebyl nejmilejší.. (Smutně se na ní koukne a když jsou konečně venku,naposledy se na tu budovu koukne a je rád, že už je pryč.) Kam půjdeme? Nechceš třeba doprovodit domů? (Podíval se na ní a trošku se i usmál)

*Znovu sa naňho pozrie,keď ju osloví a usmeje sa.*V pohode. Myslím,že si mal pravdu vtom..že by sme sa nemali baviť. Ja v tom kľudne môžem pokračovať,po dneskajšku.*Kývne hlavou a ide ďalej. Rada by sa s ním bavila,ale včera ju naozaj dosť naštval a bude to tak najlepšie. Teda nevie,či bola skôr naštvaná alebo sklamaná.*Jasné,to by bolo fajn.*Usmeje sa a pritom ho sleduje. Aspoň sa vyhla škole,určite to doma pochopia. Alebo im ani nepovie,že v škole nebola. To je lepší nápad.*

(Pozoruje jí a přikyvuje, sice s tím moc nesouhlasí,ale co nadělá) Asi máš pravdu,ale asi jsem to trošku přehnal (Opravdu na ní nebyl nejmilejší,ale musel. Přemýšlí nad Laylou a taky nad tou ještěrkou,která mu zabila otce.) Tak super..A kudy to je? (Trošku nejistě se zastavil na konci ulici a čekal až ho někam povede)

Trošku.*Ešte dodá a pritom radšej sleduje zem,ako Isaaca. Vážne sa s ním chce baviť. Dúfa,že sa nebude pokúšať už o nič,ako včera. Pobozkať ju nebol práve najlepší nápad,ale páčilo sa jej to.*Ehm,nie som si istá. Ale asi tadiaľto.*Kývne rukou jedným smerom a zasmeje sa. Vôbec sa tu nevyzná a už tu bude skoro dva mesiace. Stále si neprehliadla celé mesto. Teda skoro vôbec nič z mesta.*

(Zabočil tím směrem kterým ukázala) Nejsi si jistá? Jak dlouho tu už vlastně bydlíš? (Usměvavě se na ní podíval. Je opravdu rád, že je tu s ním,protože by jinak furt myslel na otce a na to co včera večer zjistil. Tak teda pomalu šel a doufal, že se ho i Allison bude na něco ptát a kdyby se bála,tak jí to radši i řekne) Hele.. jestli něco chceš vědet a nebo se zeptat,tak klidně do toho ok? (Koukl na ní a měl ve tváři opravdu zvláštní výraz. Sice mu není nejhůř,ale o smíchu mu také není)

Približne mesiac,aj viac. No stále som sa neprešla po meste a podobne. Nebol nato čas.*Zľahka pokrčí plecami a tiež sa usmeje. Mala by sa niekam už konečne vydať. Zobrať Darcy alebo nejakú so svojich kamarátok. Už začína byť trápne,že sa dokáže dostať len do školy a do rezervácie. Stále sa vyhovára nato,že nie je čas. Ani nevybalila,nepozná dom,mesto vôbec.*Samozrejme. Ale práve teraz ma nič nenapadá. Teda nič,čo by sa hodilo v tejto situácii.*Usmeje sa. Chcela sa ho spýtať na jeho otca,ale radšej bude ticho.*

Aha,tak to pak chápu..Ale myslím si, že za chvíli si to tu rychle zapamatuješ ( Usměje se na ní a pomalu našlapuje,tohle město zná opravdu dobře a už ho nudí. A teď když ho tu nic nedrží mohl by si najít práci a pak když bude mít víc pěnez se i odstěhovat. Ale možná je to předčasný,třeba práci nesežene a zkejsne tu jako jeho otec) Klidně se mě na otce zeptej,nebo na mojí mámu a nebo bratra. Nemusíš se bát, že se naštvu (S klidem řekl,už se s tou smrtí snaží smířit. Jasně nepůjde to hned,ale ta nenávist k němu dost pomáhá)

To dúfam. Musím sa nejako dokopať k tomu,aby som si to tu šla pozrieť. Už teda poznám policajnú stanicu..*Pozrie sa na budovu,ktorú už vidí len v diaľke.*Ale dúfam,že vedieť cestu tam nebudem potrebovať.*Kývne hlavou a pousmeje sa. Už sa tam radšej nechce vrátiť. Hádam nebude mať ani dôvod.*Naozaj? Pretože by som nechcela,teda ak ti je nepríjemné baviť sa o tom..*Starostlivo naňho pozrie a potom sa odmlčí.*Takže čo je vlastne s tvojou mamou? Ona tiež..no je mŕtva? Alebo? Brata si ani nikdy nespomínal.

Aha,no jasně.. Kdyby jsi chtěl kdykoli tě tu provedu (Usmál se na ní povzbudivě a pak se už raději koukal na cestu) No věř mi,taky jsem si nikdy nemyslel, že mě tam poveze policie.. (Kývl a podíval se na nebe,bylo vcelku pěkně. Pak se už koukal na zem a přemýšlel nad odpovědí) Opravdu, mě to nevadí.. (S velmi vážným výrazem poví,možná si nadběhl,ale zase mu bude líp když to poví) No moje matka umřela když jsem se já narodil.. A můj bratr umřel jako voják v Afghánistánu.. (Podíval se na ní jedním okem a pak jemně kývl hlavou)

Popremýšľam o tom.*Taktiež sa usmeje a ruky si založí na prsiach. Nevie ako sa k nemu bude ďalej správať,ale to si premyslí. Pravdepodobne bude pokračovať v tom,že sa s ním nebude baviť a zabudne na tento deň. Vlastne ani nechápe,načo sa mu prihovárala. Možno preto,lebo sa oňho bála. Vyzeral tak bezmocne,keď sa vrátil do triedy.*To je mi ľúto. Takže si už úplne sám? Čo budeš teraz robiť?*Nadvihne obočie,ale stále sa ho to pýta veľmi jemne. Pre istotu.*

(Kývl na to,možná s ní ani radši nepůjde. Neměl by na ní být až tak milý,ale když ona je na něho milá furt. I přes to co jí řekl a jakej idiot to byl. Jenže to musel udělat,kvůli němu,kvůli ní a hlavně kvůli Layle. Nemůže jí to ani říct a toho opravdu,opravdu raní. Lže jí a ona mu svěřila její největší tajemství. Člověku co jí podvedl a ona mu věří.) Ano,jsem úplně sám. A opravdu netuším co budu dělat,přemýšlel jsme, že si najdu práci a vydělám si nějaký peníze a vypadnu odsud (Kopl do kamínku co ležel na zemi a ten se vymrštil opravdu daleko. Rád by odsud vypadl, ale neví jestli by to zvládl. novej začátek v cizím městě,ale možná by to pro něho bylo jednodušší)

To je dobrý nápad. Nájsť si prácu.*Pousmeje sa a prikývne. Čo iné mu zostáva. Aby si nejak dokázal platiť školu,bývanie a všetko potrebné. Možno by mohol zavolať niekomu z jeho rodiny. Ak niekoho má. Starým rodičov,tetám alebo ujom. Určite sa nájde niekto,kto by mu rád pomohol.*Ale ty...*ZAvrtí rýchlo nesúhlasne hlavou,keď povie,že vypadne z mesta. Nakoniec to,ale nedopovie a pozrie sa naňho.*Možno by si mal odísť. Toto mesto ti bude to čo sa stalo len pripomínať. Ale máš tu priateľov,Laylu. Nato nezabúdaj.*Pokrčí plecami a trochu sa usmeje. Nebude mu hovoriť,že nemá odísť. Jej to vlastne môže byť úplne jedno. Malo by byť.*

Akorát netuším kde jí hledat,no.. (Dodal jemně a pokračoval) Jasně v tom máš pravdu.. Ale nevím kam. Kamarády? A koho? Jo mám Laylu,ale... nic (Rychle dodal,moc o ní nechce mluvit. A jo má jí rád,ale odstěhovat se s ní pryč? A ještě k tomu když je co je? A potom co mu chtěla včera udělat? To netuší jestli by zvládl) A co ty ? A Scott? A kamarádi? (Koukl na ní,už se mu nelíbilo mluvit jen o něm,protože se bojí, že se do toho až moc zamotá)