Reed/Moon House

Vážně? Laylo,neděje se něco? Můžeš mi říct cokoliv,ok? (Usmál se na ní povzbudivě,protože mu trošku přišlo že lže. Ale jenom je možná nervózní a unavená) A dovolíš mi teda tě aspoň doprovodit? Opravdu se o tebe bojím (Kývl na ní a jen jí pozoroval. Vůbec se mu jí nechce někam poslat samotnou když tu furt někdo na někoho útočí, nebo co se to tu děje)

Nic se neděje. Vážně. *Podívala se mu do očí, ale pak hned uhnula, protože se těžko lže a přitom se někomu kouká do očí.* Nemusíš mě dorpovázet. Já to zvládnu. Za chvíli budu zpátky. Byla by to zbytečná cesta.

(Celý mu to pořád příjde hrozně zvláštní,jako kdyby před ním něco skrývala) No tak teda fajn. Ale něco se děje,vidím to na tobě (No raději moc nebude vyzvídat, protože sám má nějaké tajemství)

Vážně se nic neděje. Jsem v pohodě.*Zavrtěla hlavou a pak se pokusila o změnu tématu.* A co jsi dělal poslední dobou? Nebo co jsi dělal dneska po škole? Musel jsi do práce?

(Trošku se zarazil když začala mluvit o tom co dělal po škole) No šel jsem se proběhnout do rezervace (Trošku se usmál,doufá že z něho neucítí nějaké pocity,nebo chování) Co ty ve škole? Ani sem tě tam neviděl )Pousmál se)

*Malinko nakrčila čelo, když viděla, jak se trochu zarazil. Zdálo se jí, že se chová malinko podivně.* Asi jsme se dneska ve školen nějak míjeli. *Pokrčila rameny.* Ale mám teď pocit, že se stalo něco, co mi neříkáš. O co jde?

(Usmál se) No to asi máš pravdu. (Doufal že budou mluvit o škole a ne o tom jak se zarazil a možná choval divně. Jenže ne.)Nic se nestalo.. (Snažil se mluvit v klidu,jenže někdo jako Layla by měl poznat, že lže)

*Viděla na něm, že lže, že se něco děje. Něco ji tají.* Něco se stalo. Poznám to na tobě. Takže o co jde?*Pozvedla obočí a nespouštěla z něj oči. Hodlala zjistit, co se přesně stalo a pokud možno co nejrychleji.*

(Vůbec se mu nechtělo říkat pravdu,taky proč by měl když ona mu jí neřekne) Možná se něco stalo,ale tobě se teď taky něco děje. A taky mi neřekneš co a mě to štve (Poví jí do očí a pozoruje jí,snaží se mluvit stále v klidu a koukat na ní)

Jenže já ti nemůžu říct, co se děje z vážných důvodů. Ale ráda bych ti to řekla, ale prostě nemůžu. *Pokrčila rameny a pak její zrak padl na hodiny.* Sakra... brzo už budou zavírat, takže asi bys už měl jít. A já pak pujdu taky.

(Nad tím vším se jen pozastavil,něco se děje a ona mu to nemůže říct,proč sakra?) Takže já ti to mám říct a ty nemůžeš? Co se děje,Laylo? Co,můžeš mi to říct.. (Chytl jí za paže a koukal jí do očí,trápí ho to co se děje) Opravdu? Opravdu jdeš nakoupit? A proč nemůžu jít s tebou? Máš tam s někým schůzku nebo co? (Naštvaně se na ní podíval a už nevěděl co si má myslet)

Co? Ne, já... *Zarazila se, když na chvíli sklopila pohled a spatřila svoji ruku s drápama. Uplněk se blížila tenhle rozhovor byl poslední kapkou. Každou chvílí by se mohla přeměnit. Ale ejí racionální stránka měla obavy, aby ji nezačaly hned svítit oči. A tak sevřela ruce v pěst, přičemž se lehce škrábla drápama, ale to ignorovala. Zároveň ucukla a otočila se k němu zády.* Prosím tě odejdi.

(Po celou dobu jí koukal do očí a ani si nevšiml jejích drápů. Všechno ho to velmi rozhodilo) Laylo! Co se sakra děje? (Trochu zvýšil hlas a pak se na ní jen koukl,respektive na její záda) Bojím se o tebe.. Něco se děje.Proč mi to neřekneš? (Jemně jí chytil za rameno)

Nic se neděje.Jsem v pořádku.Jenom teď potřebuju, abys odešel. *Původně to chtěla říct klidně, ale nakonec to trochu zavrčela. Jakmile se dotkl jejího ramen, tak cukla a setřásla ho. Nechtěla aby si ji otočil čelem k sobě.*

Oukej Laylo. Jestli někoho čekáš tak teda půjdu.. Nebo já neívm co se děje a štve mě to. Protože ti nemůžu pomoct (Pověděl potichu a pak když mu setřásla ruku,raději se otočil a šel ke dveřím)

Na nikoho nečekám. Jenom ted potřebuju být sama.*Zamumlala, ale možná ji ani Isaac neslyšel. Pak už tam jenom stála a poslouchala jestli už odešel. Čekala na bouchnutí domovních dveří.*

(Stál u dveří otevřel je) Fajn (Kývl a sáhl znovu po klice,byl připravenej jít ven. Jenže nešel,zavřel dveře a koukal na Laylu. Nechápe co mu tají,zatím raději ani nic nepoví)

*Slyšela klapnutí dveří a tak se otočila. K její smůle byla momentálně přeměněná a oči jí modře svítily. Jakmile spatřila Isaaca, o kterém si myslela, že je pryč, zarazila se a ztuhla na místě. Tak to trvalo pár vteřin, než si uvědomila, že je přeměněná. Sklopila pohled a hlavu a zadívala se do země. Ruce měla stále sevřené v pěst, takže drápy vidět nemohl. Stále ale cítila vnitřní neklid z uplnku a nebyla si jistá, jestli zvládne zůstat takhle klidná dlouho. Otázky Isaaca a jeho vyděšený pohled, který nepochybovala, že bude po tomhle mít,by tomu moc nepomohli. Udělala proto několik rychlých kroků a zmizela dveřmi do sklepa. Ani jednou se přitom na Isaaca nepodívala. Dole rovnou sáhla po řetězech.*

(Ihned jak se otočila,spatřil její obličej a oči. Byla jako někdo jiný,měla modré svítící oči a vypadala jako by jí v něco přeměnily. Měl trošku vyjevený pohled,tohle opravdu nečekal. Ale nebyl z toho vyděšený,jen překvapený. Jak Layla odběhla někam dolů okamžitě jí následoval) Laylo! (Pokřikl na ní a přiběhl dolů) Co co se ti to děje?

Nic... *Zavrčela jako odpověď. Byla k němu otočená zády, protože nechtěla, aby se dál díval na její obličej, nechtěla vidět jeho reakci na to a taky měla teď plno práce s provléknutím řetězu skrz jedno potrubí u zdi. Doufala, že bude dost pevné. Člověk by to rozhodně neurval, ale proměněný vlkodlak by mohl. Nakonec top rovlékla a otočila se čelem k Isaacovi, ale pohled a hlavu měla stále klopenou.* Teď bys tu neměl být. Není to tu pro tebe bezpečné. *Sdělila mu, zatímco okovy na konci řetězů si dávala na ruce a co nejvíc je utahovala.*

Nic? (Byl z toho tak vynervovaný že měl chuť se začít smát) Tohle rozhodně vypadá jako něco. A nikam nejdu,dokud mi nevysvětlíš co se to děje.. (Přišel k ní blíž a vzal za bradu. Zadíval se jí do očí)

*Akorát se ji povedlo dostat jedno dvoje zápěstí do okovů a skoro i to druhé, když k ní přišel. Zvedla hlavu a podívala se mu do očí zoufalým pohledem.* Nech mě být. Já ti nechci ublížit. Ale jestli tu za chvíli budeš... budu hodně nebezpečná.

Proč by jsi mi měla ublížit? (Jelikož z toho už byl na dně trošku se zasmál a koukl jí do očí) I když netuším co jsi zač a co se ti děje. Vím že mi neublížíš (Snaží se jí trochu uklidnit,pomůže jí dostat druhé zápěstí do řetězů) Ať to děláš kvůli čemukoliv,zůstanu tu. Ať chceš nebo ne (Snažil se na ní usmát)

Nebudu se ovládat. Bude ze mě monstrum. A nevím, jestli mě ty řetězy udrží. *Zadívala se na jeho ruce, jak ji pomáhal do okovů.* Jsem vlkodlak. Dneska je uplněk. *Podívala se mu znovu do očí.* Prosím, odejdi.

(Bedlivě jí naslouchal,kdyby to neviděl na vlastní oči nevěří tomu. Jenže ona tu stála přímo před ním s modrýma očima) Nic proti,ale byl bych radši kdyby jsi měla někoho jinýho (Trošku nervózně se zasmál a pak k ní došel blíž) A proto tu s tebou budu. Co když se ti něco stane? (Opravdu nechce aby se jí něco stalo,jasně vůbec tomu nerozumí. Ale chce být s ní)